3. sada: Základy informatiky

41. Základní pojmy informatiky

22. základní škola Plzeň, Na Dlouhých 49, příspěvková organizace

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Projekt MŠMT ČR EU PENÍZE ŠKOLÁM
Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.2732
Název projektu školy EU Peníze školám
Klíčová aktivita III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Sada č. 1

Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_1ICT6roč_41

Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie

Vzdělávací obor: Informatika

Název: Základní pojmy informatiky

Autor: Mgr. Ondřej Hajduch

Stručná anotace: Seznámení se základními pojmy informatiky.

Klíčová slova: Počítač, hardware, software, vstupní zařízení, výstupní zařízení, program, data, soubor, bit, bajt.

Metodické zhodnocení: Žáci se seznámí se základními pojmy informatiky.

Ověřeno: 7. 11. 2012 (VI.A)

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ondřej Hajduch

41.1 Základní pojmy informatiky (studijní text)

Počítač

  • je zařízení, které zpracovává počítačová data pomocí předem vytvořeného počítačového programu
  • zkratka PC = Personal Computer = osobní počítač - počítač, který slouží jednotlivcům
  • skládá se z hardwaru a softwaru
  • komunikuje s uživatelem prostřednictvím vstupních a výstupních zařízení

Hardware

  • hmotné vybavení každého počítače
  • jednoduše řečeno na hardware si můžete sáhnout
  • používá se zkratka HW
  • příklad: monitor, klávesnice, pevný disk, CD

Software

  • nehmotné vybavení každého počítače
  • jednoduše řečeno na software si nemůžete sáhnout
  • skládá se ze souborů, používá se zkratka SW
  • příklad: operační systém, textový editor, webový prohlížeč, počítačová hra

Vstupní zařízení

  • zařízení, které přijímá data od uživatele a předává je počítači
  • příklad: klávesnice, myš, mikrofon

Výstupní zařízení

  • zařízení, které z počítače předává zpracovaná data uživateli
  • příklad: monitor, tiskárna, reproduktory

Počítačová data

  • veškeré informace v digitální podobě, které jsou zpracovávána počítačem pomocí počítačového programu
  • data jsou zapsána v řadě bitů a uložena v operační paměti počítače nebo záznamovém médiu

Počítačový program

  • je seznam instrukcí, které provádí danou úlohu pomocí počítače
  • určuje, jak má počítač pracovat s počítačovými daty
  • počítačové programy jsou uloženy v tzv. spustitelných souborech

Soubor

  • ucelená část počítačových dat uložených na záznamovém médiu
  • každý soubor má svůj název, velikost (délku v bajtech)
  • název souboru se skládá ze jména (libovolné) a přípony (typ souboru) oddělených tečkou (např. dopis.doc)
  • soubory mohou být:
    • spustitelné (počítačové programy)
    • datové
      • systémové – potřebně pro programy
      • uživatelské – uložené uživatelem
  • pro větší přehlednost jsou soubory rozčleňovány do složek (též adresářů)

Bit

  • je nejmenší jednotkou počítačových dat
  • bit je reprezentován "jedničkou" nebo "nulou"
  • pro bit se používá zkratka "malé" b (1 b = 1 bit)

Bajt

  • jednotka určující velikost souboru
  • každý bajt potřebuje v informatice osm bitů dat (1 bajt = 8 bitů)
  • pro bajt se používá zkratka "velké" B (1 B = 1 bajt = 8 bitů = 8 b)

Přehled násobných jednotek

Jednotka Značka B kB MB GB TB
Kilobajt kB 1 000 B
(tisíc)
1 kB --- --- ---
Megabajt MB 1 000 000 B
(milión)
1 000 kB
(tisíc)
1 MB --- ---
Gigabajt GB 1 000 000 000 B
(miliarda)
1 000 000 kB
(milión)
1 000 MB
(tisíc)
1 GB ---
Terabajt TB 1 000 000 000 000 B
(bilión)
1 000 000 000 kB
(miliarda)
1 000 000 MB
(milión)
1 000 GB
(tisíc)
1 TB

41.2 Základní pojmy informatiky (test)

Otázky15
K dispoziciVždy
Možnost zpětné navigaceOdepřeno
Spustit test

42. Typy počítačů

22. základní škola Plzeň, Na Dlouhých 49, příspěvková organizace

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Projekt MŠMT ČR EU PENÍZE ŠKOLÁM
Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.2732
Název projektu školy EU Peníze školám
Klíčová aktivita III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Sada č. 1

Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_1ICT6roč_42

Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie

Vzdělávací obor: Informatika

Název: Typy počítačů

Autor: Mgr. Ondřej Hajduch

Stručná anotace: Základní charakteristika různých typů počítačů.

Klíčová slova: stolní počítač, přenosný počítač, kapesní počítač, server, superpočítač.

Metodické zhodnocení: Žáci popíší základní charakteristiku různých typů počítačů.

Ověřeno: 13. 11. 2012 (VI.A)

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ondřej Hajduch

42.1 Typy počítačů (studijní text)

Dnes existuje celá řada typů nebo-li druhů počítačů. Počítač chápeme jako zařízení, které zpracovává data podle předem daného programu. Většinou se skládá z hardwaru (hmotné součástky) a softwaru (operační systémy a aplikace) a je ovládán uživatelem pomocí vstupních perifierních zařízení (klávesnice, myš). Zpracováná data poté "předává" uživateli pomocí výstupních periferních zařízení (monitor, tiskárna, reproduktory, atd.). V součastnosti rozdělujeme počítače do tří základních kategorií: stolní počítače, přenosné počítače a kapesní počítače. Můžeme se setkat i tzv. servery nebo superpočítači.

1. Stolní počítače

  • nejznámější podoba osobního počítače, anglické označení desktop computer,
  • je tvořen počítačovou sestavou, která se skládá nejčastěji z počítačové skříně, monitoru, klávesnice, myši,
  • na trhu se můžete setkat s několika variantami provedení:
    • desktop - menší rozměry, většinou jsou konstrukčně připevněny k monitorům,
    • tower - větší rozměry, většinou jsou umístěny vedle na stole či pod stolem,
    • all-in-one - "vše v jednom", počítač a monitor tvoří jeden nerozdělitelný konstukční celek,
  • výhody: výkonnější, vetší možnosti rozšíření či obměny vnitřních součástí,
  • nevýhody: hůře přenositelný, absence baterie (závislost na elektrické síti).
Stolní počítač
Obr. 1: Stolní počítač v desktop variantě. Obr. 2: Stolní počítač ve variantě all-in-one.

2. Přenosný počítač

  • anglické označení laptop computer (lap = klín),
  • na trhu se můžete setkat s několika variantami provedení: notebook, netbook, tablet,
  • výhody: přenositelnost (pracovat s ním lze kdekoliv díky baterii) a skladnost (vejde se skoro kamkoliv),
  • nevýhody: vyšší cena v případě stejného výkonného stolního počítače, nižší výdrž baterie u výkonných modelů, menší možnost pozdějšího vylepšení jeho vybavení.

Notebook

  • přenosný počítač s úhlopříčkou obrazovky větší než 12 palců (asi 30 cm)
  • velká výbava: CD/DVD mechanika, velké množství konektorů (USB, video/audio, atd.)
  • dokaže výkonostně nahradit klasický stolní počítač

Notebook

Obr. 3: Notebook.

Netbook

  • přenosný počítač s uhlopříčkou mezi 10 až 12 palci
  • menší výkon a výbava (např. chybí CD/DVD mechanika nebo možnost připojení monitoru)
  • slouží především pro rychlý přístup k internetu (od toho odvozen jeho název)

Netbook

Obr. 4: Netbook.

Tablet

  • nejmenší přenosný počítač s úhlopříčkou mezi 7 až 10 palci,
  • vybavený dotykovým displejem, který může nahradit klávesnici,
  • výhody: jsou malé rozměry nebo jednoduché ovládání,
  • nevýhody: nehodí se pro práci s textem nebo pokročilou grafikou (malý display)
  • existují i tzv. zařízení 2 v 1, kdy se jedná o kombinaci tabletu a dokovací stanice s klasickou klávesnicí
  • nezaměňovat s pojmem grafický tablet, kdy se jedná jen o přídavné zařízení s dotykovou plochou, které se musí připojit k počítači

TabletPC

Obr. 5: Tablet s hardwarovou klávesnicí.

3. Kapesní počítač

  • je nejmenší provedení počítačů s velikostí do „kapsy“, vybavený většinou dotykovou obrazovkou, anglické označení pocket computer
  • dnes má několik podob, nejčastěji smartphone, phablet, dříve PDA:
    • PDAPersonal Digital Assistant – ovládání pomocí dotykové obrazovky nebo pomocí zvláštního pera (tzv. stylus), první typ kapesní počítače před nástupem chytrých telefonů,
    • smartphone – česky tzv. „chytrý telefon“ – spojení předností PDA a mobilního telefonu, úhlopříčka displeje do 5,5 palce,
    • phablet – chytrý telefon s úhlopříčkou displeje mezi 5,5 až 7 palci,
  • výhodou je jeho velikost a mobilita (lze ho používat opravdu kdekoliv)
  • nevýhodou nízký poměr cena/výkon, nižší výdrž baterií, velikost obrazovky
Smartphone PDA
Obr. 6: Smartphone Obr. 7: Personal Digital Assistant (PDA).

4. Server

  • je určený pro správu a řízení běhu počítačových sítích,
  • servery mohou vypadat jako klasické počítače, ale i jako "velké skříně" ve kterých jsou umístěny jednotlivé části,
  • základními požadavky jsou stabilita (běží 24 hodin denně) a dostatek úložného prostoru pro sdílená data,
  • servery se dělí podle činnosti, kterou vykonávají:
    • webové servery (uložení webových stránek),
    • souborové servery (uložení sdílených souborů),
    • databázové servery (uložení různých databází, registrů a seznamů),
    • herní servery (nabízí možnost hraní on-line),
    • tiskové servery (zpřístupňují tisk po sítí),
    • a další...

Server

Obr. 8: Server umístěný ve skříni (tzv. rack).

5. Superpočítač

  • mnohonásobně (až 1000krát) výkonnější než klasické stolní počítače (samozřejmě i mnohonásobně dražší)
  • zabírají velké prostory (někdy se jim říká sálové počítače), skládá se s velkého množství počítačů umístěných ve skříních (tzv. rack), které jsou navzájem propojené
  • slouží například ke zpracování velkého množství vědeckých dat, modelování předpovědí počasí, atd.
  • nejsou přístupné veřejnosti, využívají je vědecké instituce, univerzity, výpočetní a datová centra nebo armáda

Superpočítač

Obr. 9: Superpočítač "Columbia" používaný NASA.

Použité zdroje

Obr. 1: Stolní počítač v desktop variantě. [citováno 2012-07-08]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons. Autor: Jeremy Banks - originally posted to Flickr as New Computers, CC BY 2.0, <https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=4174558>.
Obr. 2: Stolní počítač ve variantě all-in-one. [citováno 2017-10-29]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons. Autor: Intel Free Press - http://www.flickr.com/photos/intelfreepress/9527140126/sizes/o/in/photostream/This file was derived from:Start81.png, Public Domain, <https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=38610599>.
Obr. 3: Notebook. [citováno 2012-07-08]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons. Autor: Georgy90 – Georgy Papantoniou's Work in Nicosia, Cyprus, CC BY-SA 3.0, <https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=43908226>.
Obr. 4: Netbook. [citováno 2012-07-08]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons. Autor: Red na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY 3.0, <https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=3112555>.
Obr. 5: Tablet PC s hardwarovou klávesnicí. [citováno 2012-07-08]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons. Autor: Janto Dreijer – Vlastní dílo (I took this photo), Volné dílo, <https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=867335>.
Obr. 6: Smartphone. [citováno 2012-07-08]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons. Autor: Laihiu – http://www.flickr.com/photos/laihiu/6260827340/, CC BY 2.5, <https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=17402158>.
Obr. 7: Personal Digital Assistant (PDA). [citováno 2012-07-08]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons. Autor: Sjr – Vlastní dílo, GPL, <https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=64539>.
Obr. 8: Server umístěný ve skříni (tzv. rack). [citováno 2012-07-08]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons. Autor: William Viker – My Opera devblog, Attribution, <https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1337059>.
Obr. 9: Superpočítač "Columbia" používaný NASA. [citováno 2012-07-08]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons. Autor: NASA Ames Research Center/Tom Trower – http://www.nas.nasa.gov/News/Images/columbia_3.html., Volné dílo, <https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=43593>.

42.2 Typy počítačů (test)

Otázky20
K dispoziciVždy
Možnost zpětné navigaceOdepřeno
Spustit test

43. Vnitřní stavba počítače

22. základní škola Plzeň, Na Dlouhých 49, příspěvková organizace

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Projekt MŠMT ČR EU PENÍZE ŠKOLÁM
Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.2732
Název projektu školy EU Peníze školám
Klíčová aktivita III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Sada č. 1

Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_1ICT6roč_43

Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie

Vzdělávací obor: Informatika

Název: Vnitřní stavba počítače

Autor: Mgr. Ondřej Hajduch

Stručná anotace: Popis obsahu vnitřku skříně počítače.

Klíčová slova: skříň počítače, zdroj napájení, základní deska, procesor, paměť, přídavné karty, úložiště.

Metodické zhodnocení: Žáci popíší obsah vnitřku počítačové skříně.

Ověřeno: 30. 11. 2012 (VI.A)

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ondřej Hajduch

43.1 Vnitřní stavba počítače (studijní text)

Počítačová skříň

  • je hardware, který slouží k mechanickému upevnění všech vnitřních dílů počítače, anglicky "case"
  • v současnosti se objevuje několik variant podle provedení počítačové skříně
    1. desktop (skříň je položena na stole a monitor je položen na skříni, podle velikosti se označují: small desktop, mini desktop)
    2. tower (skříň PC je postavena mimo buď na stole, nebo pod stolem, existují obdoby podle velikosti: minitower, miditower, bigtower)
    3. all-in-one (skříň PC a monitor tvoří jeden kus, připojuje se jen klávesnice a myš)

počítačová skříň

Obr. 1: Počítačová skříň typu "tower".

Vnitřní zařízení počítače

  1. Zdroj napájení
  2. Základní deska
  3. Procesor s chladičem
  4. Paměťové moduly
  5. Přídavné karty
  6. Datové úložiště

1. Zdroj napájení

  • zabezpečuje napájení všech součástí uvnitř počítače
  • převádí standardních 230 V na nižší napětí (12 V / 5 V / 3,3 V)
  • slouží též k odvádění tepla z vnitřku počítače

Zdroj napájení

Obr. 2: Typický zdroj napájení.

2. Základní deska

  • též se nazývá motherboard či mainboard
  • slouží k vzájemnému propojení všech součástí uvnitř i vně počítače
  • skládá se z několika částí, které jsou umístěny na plastové desce s integrovanými obvody (tzv. plošný spoj)
    • sloty - slouží k přímému propojení součástí se základní deskou (rychlejší komunikace)
      • slot pro procesor - tzv. socket či patice
      • sloty pro paměťové moduly,
      • rozšířující sloty zejména pro grafickou kartu a ostatní přídavné karty (zvuková, síťová, televizní).
    • chipset (čipová sada) – soustava čipů zajišťují komunikaci mezi jednotlivými částmi základní desky
    • konektory - slouží pro propojení dalších součástí pomocí kabelu (pomalejší komunikace)
      • datové konektory pro připojení pevných disků, SSD disků a optických mechanik (nejpoužívanější jsou konektory SATA, méně již zastaralé IDE),
      • napájecí konektory pro připojení různých napájecích kabelů ze zdroje napájení, chladičů, atd.
      • konektory pro vnějších (periferní) zařízení - tzv. zadní panel (je viditelný z vnější strany počítače)

základní deska

Obr. 3.1: Základní deska.

Formát základní desky (form factor)

  • určuje hlavně velikost základní desky a též uspořádání slotů, čipové sady a konektorů na samotné desce
  • dnes se nejvíce používá formát ATX a jeho menší odvozeniny, zejména microATX
  • v mini počítačích se používá formát Mini-ITX
  • při výběru základní desky je proto důležité vědět, jaký formát základní desky podporuje příslušná počítačová skříň

Obr. 3.2: Různé formáty základní desky.

Patice procesoru

  • speciální slot určený výhradně pro zapojení procesoru, angl. socket
  • většinou má čtvercový tvar s otvory, do které přesně "zapadne" spodní strana procesoru, a pojiskou proti vypadnutí
  • v současnosti existuje celá řada různých patic, které se dělí podle výrobce procesoru a nejsou navzájem kompatibilní, např:
    • označení patic pro procesory AMD: AM2+, AM3+, AM4, FM2, TR4
    • označení patic pro procesory Intel: 775, 1156, 1155, 1150, 1151

patice procesoru

Obr. 3.3: Patice procesoru.

Sloty pro paměťové moduly

  • speciální slot určený výhradně pro paměťové moduly (dnes hlavně moduly typu DDR SDRAM)
  • má úzký podlouhý tvar, na koncích je vybaven "zaklapávací" pojistkou proti vypadnutí modulu
  • na základní desce jsou sloty umístěny v blízkosti patice procesoru (rychlost komunikace) a většinou jsou v páru (2, 4, atd.) pro specifický typ zapojení tzv. dual channel
  • sloty dnes nesou označení DIMM (Dual Inline Memory Module) a stejně jako u patice procesoru nejsou navzájem kompatibilní s různými typy paměťových modulů

Obr. 3.4: 3x sloty SDRAM DIMM.

Rozšiřující sloty

  • slouží pro zapojení přídavných karet zejména grafických karet
  • v minulosti existovalo několik druhů rozšiřujících slotů (ISA, PCI, PCI-X, AGP, atd.)
  • dnes již převažuje pouze slot s označením PCI-E (PCI-Express)
  • podle rychlosti komunikace se sloty dělí na PCI-E 16x (nejrychlejší, pro grafické karty), PCI-E 4x a PCI-E 1x (pomalejší, pro zvukové karty a aj.)

pci-express

Obr. 3.5: Sloty PCI-Express (shora: 4x, 16x, 1x, 16x) a slot PCI (dole)

Čipová sada (chipset)

  • jedná se o soustavu jednoho či více integrovaných obvodů (čipů), které se starají o základní komunikaci mezi procesorem, paměťovými moduly, přídavnými kartami, datovými úložišti a periferními zařízeními
  • v dnešní době existují dva základní čipy: tzv. northbrigde (česky: severní můstek) a tzv. southbridge (česky: jižní můstek)

chipset

Obr. 3.6: Čipová sada (chipset).

Konektory základní desky

  • slouží k připojení různých zařízeních, ať už interních (pevné disky, chladiče, atd.) či externích (periférií)
  • právě podle použití se dělí na interní konektory a externí konektory (tzv. zadní panel)

Externí konektory (zadní panel)

  • PS/2 konektory pro klávesnici nebo myš.
  • USB konektory - univerzální pro velké množství zařízení (disky, tiskárny, skenery, atd.).
  • FireWire konektory -  univerzální pro velké množství zařízení (disky, tiskárny, skenery, atd.).
  • HDMI konektor pro připojení zobrazovacího zařízení (např. monitoru).
  • DisplayPort konektor pro připojení zobrazovacího zařízení (např. monitoru).
  • VGA konektor pro připojení zobrazovacího zařízení (např. monitoru).
  • DVI konektor pro připojení zobrazovacího zařízení (např. monitoru).
  • RJ-45 pro připojení do počítačové sítě nebo sítě Internet.
  • Jack 3,5 mm konektory pro zvuková vstupní a výstupní zařízení (reproduktory, mikrofony, sluchátka).
  • Optický S/PDIF konektor pro zvuková zařízení.

zadni-panel

Obr. 3.7: Příklad rozložení konektorů na zadním panelu základní desky.

3. Procesor

  • zpracovává strojový kód (instrukce) spuštěného počítačového programu
  • v dnešní době se používají hlavně procesory od dvou výrobců: AMD nebo Intel,
  • osazuje se do speciálního slotu na základní desce, který se často označuje jako patice procesoru či socket,
  • o rychlosti zpracování rozhoduje celá řada parametrů, například:
    • typ slotu (socketu) – různé podle výrobce procesoru
    • počet jader – zjednodušeně: více jader = vyšší výkon
    • velikost vyrovnávací paměti (cache) – „odkládací“ paměť procesoru, využívá ji při zpracovávání instrukcí
    • taktovací frekvence – počet instrukcí schopných zpracovat za sekundu
  • každý procesor se velmi zahřívá, tudíž je nutné ho vždy chladit pomocí chladiče
  • dnes se běžně využívájí dva způsoby chlazení
    • pasivní - hliníkový nebo měděný žebrovaný chladič
    • aktivní - pasivní chladič je osazen větrákem, který pomáhá lepšímu chlazení
Procesor Procesor
Obr. 4: Horní strana procesoru. Obr. 5: Spodní strana procesoru.

4. Paměťové moduly

  • slouží pro potřebu rychlého přístupu k aktuálně potřebným počítačovým datům
  • osazuje se do speciální slotu na základní desce, dnes hlavně sloty DIMM (Dual In-line Memory Module), v přenosných počítačích SO-DIMM (Small Outline DIMM)
  • paměťové moduly obsahují paměť typu RAM, konkrétně typu SDRAM (Synchronous Dynamic RAM)
  • v této paměti jsou nahrány veškeré běžící procesy a úlohy operačního systému, spuštěné aplikace či otevřené (neuložené) soubory
  • paměť typu RAM je tzv. volatilní, to znamená, že po odpojení od elektrického proudu vymaže svůj obsah
  • paměť je velmi rychlá s kapacitou několik jednotek až desítek GB
  • kromě kapacity rozhodují o rychlosti paměťových modulů tyto parametry:
    • typ paměťového modulu - dnes dominují moduly typu DDR (DDR až DDR4), dříve paměti typu SDR
    • frekvence paměti - rychlost zpracování paměťových instrukcí (čím více, tím lépe)
    • časování paměti - čas potřebný na odeslání dat z paměti např. do procesoru (čím méně, tím lépe)

Paměť RAM

Obr. 6: Moduly pamětí RAM.

5. Přídavné karty

  • rozšiřují nebo zlepšují výkon počítače a zapojují se do slotů na základní desce
  • mezi nejznámější přídavné karty patří: grafická karta, zvuková karta, síťová karta, televizní karta

Grafická karta

  • slouží k vytváření grafického (obrazového) výstupu z počítače do monitoru nebo dataprojektoru
  • zapojuje se do speciálního slotu označeného PCI-E 16x (dnešní počítače) nebo AGP (starší počítače)
  • má vlastní výkonný procesor, paměť typu RAM (označují se GDDR)
  • výkonné grafické karty mají navíc svůj vlastní aktivní chladič a potřebují samostatné napájení z hlavního zdroje napájení
  • grafická karta bývá často integrována na základní desce (slabší výkon než samostatná karta)
  • možné výstupní konektory: VGA, DVI, S-Video, HDMI, DisplayPort

Grafická karta

Obr. 7: Grafická karta.

Zvuková karta

  • slouží k vytváření zvukového výstupu z počítače do zvukového zařízení (reproduktory, sluchátka, aj.) nebo pro zpracování zvuku z nahravacího zařízení (mikrofon, aj.)
  • zapojuje se do slotů na základní desce označených PCI-E 1x a PCI-E 4x (dnešní počítače) nebo PCI (starší počítače)
  • dnes je integrována na základní desce
  • má mnoho výstupní či vstupních konektorů, které jsou barevně odlišeny, standardně takto:
    • růžový – vstup pro mikrofon
    • světlezelený – přední stereo reproduktory či sluchátka
    • světlemodrý – univerzální zvukový výstup (např. zesilovač)
    • oranžový – střední reproduktor a subwoofer pro soustavy prostorového zvuku 3.1
    • černý – zadní stereo reproduktory pro soustavy prostorového zvuku 5.1
    • šedý – boční stereo reproduktory pro soustavy prostorového zvuku 7.1

Zvuková karta

Obr. 8: Zvuková karta.

6. Datové úložiště

  • nejčastěji v podobě pevného disku (HDD), SSD disku či optické mechaniky (CD, DVD, BD)
  • všechna zařízení se dnes připojují kabelem prostřednictvím rozhraní SATA (Serial ATA)
  • dnes se preferuje osazení malým ale rychlým SSD diskem (pro systém a aplikace) a velkokapacitním pevném diskem (pro uživatelské soubory)

Pevný disk

Obr. 9a: Pevný disk.

ssd disk

Obr. 9b: SSD disk.

Optická mechanika

Obr. 9c: Optická mechanika.

Použité zdroje

Obr. 1: Počítačová skříň typu "tower". [on-line]. [cit. 2012-07-08]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<Autor: Baran Ivo – Vlastní dílo, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2939974>.
Obr. 2: Běžný zdroj napájení. [on-line]. [cit. 2012-07-08]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<Autor: User Smial on de.wikipedia – Vlastní dílo, CC BY-SA 2.0 de, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=33037977>.
Obr. 3.1: Základní deska. [on-line]. [cit. 2012-07-08]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<CC BY-SA 2.5, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=235545>.
Obr. 3.2: Různé formáty základní desky. [on-line]. [cit. 2017-02-01]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<Autor: VIA Gallery from Hsintien, Taiwan - VIA Mini-ITX Form Factor Comparison uploaded by Kozuch, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=3928561>.
Obr. 3.3: Patice procesoru. [on-line]. [cit. 2017-02-01]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<Autor: I, FxJ, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2402326>.
Obr. 3.4: 3x sloty SDRAM DIMM. [on-line]. [cit. 2017-02-01]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<Autor: Benjamin albert - Vlastní dílo, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5390935>.
Obr. 3.5: Sloty PCI-Express (shora: 4x, 16x, 1x, 16x) a slot PCI (dole). [on-line]. [cit. 2017-02-01]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<Autor: w:user:snickerdo – come from en.wikipedia, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=923562>.
Obr. 3.6: Čipová sada (chipset). [on-line]. [cit. 2017-02-01]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<Autor: Gyga – Vlastní dílo, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=970750>.
Obr. 3.7: Příklad rozložení konektorů na zadním panelu základní desky. [citováno 2017-12-08]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<Autor: Hitachi-Train (talk) - Vlastní dílo, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=8473494>.
Obr. 4: Horní strana procesoru. [on-line]. [cit. 2012-07-08]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=406963>.
Obr. 5: Spodní strana procesoru. [citováno 2012-07-08]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=406957>.
Obr. 6: Moduly paměti RAM. [citováno 2012-07-08]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<Autor: No machine-readable author provided. Cyberdex assumed (based on copyright claims). - No machine-readable source provided. Own work assumed (based on copyright claims)., Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=647267>.
Obr. 7: Grafická karta. [citováno 2012-07-08]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<Autor: Leon G from Tel Aviv, Israel – Radeon X850 XT PLatinum Edition 256MB PCI-E, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=8650852>.
Obr. 8: Zvuková karta. [citováno 2012-07-08]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<Copyrighted free use, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=213502>.
Obr. 9a: Pevný disk. [citováno 2012-07-08]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<Autor: Christian Jansky – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5063455>.
Obr. 9b: SSD disk. [citováno 2016-12-21]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<Autor: D-Kuru – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0 at, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=19623983>.
Obr. 9c: Optická mechanika. [citováno 2016-12-21]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<Autor: Evan-Amos – Vlastní dílo, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=39729457>.

43.2 Vnitřní stavba počítače (test)

Otázky20
K dispoziciVždy
Možnost zpětné navigaceOdepřeno
Spustit test

44. Síť Internet

22. základní škola Plzeň, Na Dlouhých 49, příspěvková organizace

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Projekt MŠMT ČR EU PENÍZE ŠKOLÁM
Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.2732
Název projektu školy EU Peníze školám
Klíčová aktivita III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Sada č. 1

Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_1ICT6roč_44

Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie

Vzdělávací obor: Informatika

Název: Síť Internet

Autor: Mgr. Ondřej Hajduch

Stručná anotace: Charakteristika sítě Internet (historie, základní služby, způsoby připojení, vyhledávání).

Klíčová slova: internet, historie, služby, připojení, hledání.

Metodické zhodnocení: Žáci charakterizují síť Internet (historie, základní služby, způsoby připojení, vyhledávání).

Ověřeno: 9. 1. 2013 (VI.A)

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ondřej Hajduch

44.1 Síť Internet (studijní text)

Co je to Internet?

  • celosvětový (globální) systém navzájem propojených počítačových sítí („síť sítí“)
  • jednotlivé počítače mezi sebou komunikují pomocí předem stanovených standardů (tzv. protokoly).
  • každý počítač připojený do sítě Internet má přidělenou svoji IP adresu

Internet je decentralizovaná síť

  • nemá žádné hlavní centrum
  • propojena přes velké množství síťových uzlů (uzlem může být počítač nebo jiné specializované zařízení)
  • při výpadku jednoho či více uzlů, jsou další uzly schopny zachovat plynulý síťový provoz

Historie Internetu

  • myšlenky o vybudování decentralizované počítačové sítě se objevují v 60. letech 20. století v USA
  • první funkční experimentální síť podobná dnešnímu internetu byla spuštěna v roce 1969 (nesla název ARPANET)
  • během následujících let se ARPANET rozvíjí a postupně přechází z vojenské oblasti do vědecké a univerzitní, a poté do komerční sféry
  • v roce 1972 - první emailový program
  • v roce 1987 - poprvé seobjevuje pojem INTERNET
  • v roce 1991 - zavádí se služba WWW - World Wide Web (systém webových stránek)
  • v roce 1992 - poprvé se připojuje Československo k sítí Internet (na ČVUT v Praze)
  • v roce 1993 - první webový prohlížeč (Mosaic)
  • v roce 1996 - založen Seznam.cz (nejúspěšnější webový portál v ČR)
  • v roce 1998 - založena společnost Google
  • v roce 2010 - ve Finsku jako první zemi na světě mají lidé podle zákona nárok na Internet
  • v roce 2011 - vyčerpány IP adresy v protokolu IPv4 (zavadí se nový IPv6)

Základní služby Internetu

Služeb, které nabízí Internet je mnoho, nejpopulárnějšími službami jsou WWW a E-mail. Velmi často však dochází ke spojování pojmů WWW a Internet v jeden, ale služba WWW je pouze jedna ze služeb nabízených sítí Internet.

World Wide Web (WWW)

  • nejpoužívanější služba Internetu
  • systém webových stránek (kombinace textu, grafiky a multimédií) propojených hypertextovými odkazy prohlížených pomocí webového prohlížeče
  • běžně se používá protokol HTTP (Hypertext Transfer Protocol) nebo zabezpečený HTTPS (Hypertext Transfer Protocol Secure)
  • nejpoužívanější webové prohlížeče: Google Chrome, Mozilla Firefox, Microsoft Edge, Internet Explorer, Opera, Apple Safari

Elektronická pošta (E-mail)

  • služba umožňující posílání textových zpráv s přílohami
  • pro odesílání zpráv se používá protokol SMTP (Simple Mail Transfer Protocol) a pro příjem zpráv protokoly POP3 (Post Office Protocol) nebo novější IMAP (Internet Message Access Protocol)
  • nejpoužívanější emailoví klienti: Mozilla Thunderbird, Microsoft Outlook, Apple Mail

Instant Messaging (IM)

  • služba umožňující přímou (živou) komunikace s ostatními uživateli internetu (chatování)
  • na rozdíl od e-mailu jsou zprávy odesílány a přijímány v reálném čase
  • protokoly se většinou jmenuje podle programů (ICQ, IRC, AIM, Jabber,...)

Voice over Internet Protocol (VoIP)

  • služba poskytující přenos digitalizovaného hlasu pomocí sítě Internet (telefonování přes internet)
  • nejznámější poskytovatelem této služby je program Skype

Cloud Computing (Cloud)

  • služba umožňující přístup k uživatelským souborům, programům a zařízením přes síť Internet
  • uživatel se připojuje k serveru pomocí webového prohlížeče nebo pomocí speciálního programu
  • nejznámější jsou služby: Google Drive, Microsoft OneDrive, Apple iCloud, Dropbox.

File Transfer Protocol (FTP)

  • služba umožňující přenos souborů v síti Internet (sdílení dat, správa webových stránek)
  • je velmi často zneužívána pro nahravání (tzv. upload) nelegálních kopií hudby, videa, atd.

Domain Name System (DNS)

  • služba poskytující překlad názvu domény (např. www.seznam.cz) na správnou IP adresu cílového serveru s uloženými webovými stránkami

Vzdálený přístup

  • služba umožňující se připojit na dálku do jiného počítače (práce - doma)

Sociální sítě (Social Network)

  • celá řada sítí sdružujících uživatele se stejnými zájmy a umožňující sdílení různých informací, fotografií, videí, atd.
  • nejznámější je Facebook, další jsou Twitter, Instagram, Reddit, Google+, MySpace, LinkedIn

Způsoby připojení k Internetu

Způsobů, jak se připojit k sítí Internet je celá řada. O připojení se stará tzv. ISP (Internet Service Provider) - poskytovatel internetového připojení.

Drátové připojení

  • telefonní linka - využívá modem, dříve se používalo vytáčené připojení (dial-up), později ISDN a dnes varianty DSL (Digital Subscriber Line),
  • kabelová přípojka - využívá kabelový modem, připojení prostřednictvím rozvodů digitální kabelové televize,
  • lokální sítě - připojení prostřednictví různých firemních, městských nebo školních sítí,
  • elektrická rozvodná síť

Bezdrátové připojení

  • Wi-Fi - na kratší vzdálenosti, domácnosti, organizace (Wireless Fidelity),
  • mobilní telefonní síť (3G/4G) - na větší vzdálenosti, pomalejší a dražší připojení
  • satelitní síť - pokrytí po celém světě, není moc veřejně přístupné, drahé.

O kvalitě připojení rozhoduje:

  • kolik uživatelů sdílí jednu linku (tzv. agregace)
  • doba odezvy mezi jednotlivými zapojenými prvky
  • rychlost připojení a použitá technologie na tzv. "poslední mílí"

Orientace na Internetu

Pro snadnější orientaci na Internetu (vyhledávání informací, atd.) se využívá několik způsobů.

Fulltextové vyhledávání

  • automatický systém, který po zadání klíčových slov nalezne nejčastější výskyty (fulltextové vyhledávání)
  • mezi nejznámější na světě patří: Google, Bing, DuckDuckGo.

Katalogové vyhledávání

  • nabízí systém logicky uspořádaných odkazů podle různých kategorií (tento systém je udržován ručně)
  • většina internetových katalogů nabízí i fulltextové vyhledávání
  • mezi nejznámější internetové katalogy u nás patří: Seznam.cz, Centrum.cz.

Encyklopedické vyhledávání

  • nabízí rozsáhlou databázi lidského vědomí, která je přístupná přes internet
  • nejznámější je Wikipedie

44.2 Síť Internet (test)

Otázky20
K dispoziciVždy
Možnost zpětné navigaceOdepřeno
Spustit test

45. Magnetická datová média

22. základní škola Plzeň, Na Dlouhých 49, příspěvková organizace

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Projekt MŠMT ČR EU PENÍZE ŠKOLÁM
Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.2732
Název projektu školy EU Peníze školám
Klíčová aktivita III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Sada č. 1

Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_1ICT7roč_45

Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie

Vzdělávací obor: Informatika

Název: Magnetická datová média

Autor: Mgr. Ondřej Hajduch

Stručná anotace: Charakteristika magnetických datových médií.

Klíčová slova: magnetické datové médium, pevný disk, disketa.

Metodické zhodnocení: Žáci charakterizují magnetická datová média.

Ověřeno: 9. 11. 2012 (VII.A)

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ondřej Hajduch

45.1 Magnetická datová média (studijní text)

Jak pracují magnetická datová média?

  • magnetická datová média využívají pro ukládání a čtení dat princip magnetismu a elektrické energie (elektromagnetismus)
  • celé datové médium je potaženo speciální magnetickou vrstvou, nad kterou se pohybují zapisovací resp. čtecí hlavy
  • data se zapisují po jednotlivých bitech tak, že zapisovací hlava pomocí elektrické energie změní stav části magnetické vrstvy (jeden stav: 0, druhý stav: 1)
  • čtecí hlava poté zpětně dokáže zjistit stav části magnetické vrstvy (přečte 0 nebo 1)

Pevný disk

  • anglické označení Hard Disc Drive (zkratka HDD),
  • nejpoužívanější datové médium (hlavní úložné médium v počítači),
  • se základní deskou je propojen pomocí kabelu.
Pevný disk hdd
Obr. 1a: Pevný disk pro stolní počítače. Obr. 1b: Pevný disk pro přenosné počítače.

Stavba pevného disku

  • pevný disk se skládá z několika částí, které jsou vzduchotěsně uzavřeny v kovovém obalu
    1. Plotny - kovové nebo plastové kotouče potažené magnetickou vrstvou z obou stran, úložný prostor pro data,
    2. Hlavy - čtecí nebo zapisovací hlavy, které se pohybují těsně nad plotnami, provádějí čtení nebo zápis dat,
    3. Hnací motor - roztáčí plotny,
    4. Vystavovací mechanismus - ovládá a synchronizuje pohyb čtecích a zapisovací hlav na požadovanou pozici nad plotnami,
    5. Rozhraní - konektory pro připojení disku kabelem k základní desce.

Vnitřek pevného disku

Obr. 2: Vnitřek pevného disku.

Základní parametry pevného disku

  1. Formát - velikost samotného disku, menší 2,5 palce (do přenosných počítačů), větší 3,5 palce (do stolních počítačů)
  2. Kapacita dat - hlavní parametr, velikost úložného prostoru pro data, dnes v řádu stovek GB jednotek TB.
  3. Rychlost otáček - počet otáček plotny na minutu, čím větší počet otáček, tím je čtení či zápis rychlejší, ale disk je hlučnější, dnešní hodnoty: 5400 ot./min nebo 7200 ot./min.
  4. Přístupová doba - čas potřebný na vyhledání určitého místa na diskové plotně, dnešní hodnoty: řádové milisekundy.
  5. Rychlost čtení/zápisu - množství dat přečtených či zapsaných hlavami na sekundu, dnes v řádu stovek MB/s
  6. Typ rozhraní - v zásadě určuje rychlost komunikace mezi diskem a základní deskou, dnes hlavně rozhraní označované jako SATA II nebo SATA III.

Struktura dat na diskové plotně

  • úložný prostor každé strany plotny je rozdělen na velké množství (až desetitisíce) soustředných kružnic, tzv. stopy,
  • každá stopa je dále rozdělena na velké množství menších úseků, tzv. sektorů (mají standardní kapacitu 512 bajtů),
  • pokud má disk více ploten (většinou dvě až tři), sdružují se všechny stopy se stejným číslem do tzv. cylindrů,
  • navíc, při ukládání jednotlivých souborů dochází i k uložení informací do speciální tabulky, v jaké stopě a v jakém sektoru je soubor uložen (pro rychlejší nalezení požadovaných dat)

Výhody, nevýhody

  • výhody: v současnosti nabízí největší úložnou kapacitu za nízkou cenu (poměr cena za 1 GB dat),
  • nevýhody: pohybující části jsou náchylné na fyzické poškození (mechanické otřesy, elektrické zkraty),

Další (historická) magnetická datová média

  • s nástupem optických médií resp. elektronických médií ztratila ostatní magnetická média význam, jelikož byla velmi poruchová a nenabízela dostatečnou přenosovou rychlost a kapacitu
  • na rozdíl od pevného disku byly nosiče s úložným prostorem fyzicky odděleny od čtecího nebo zapisovacího zařízení (tzv. mechaniky)
  • nejvíce se využívaly 3,5palcové diskety (FDD - Floppy Disc Drive - pružný disk), které však měly kapacitu jen 1,44 MB (starší 5,25palcové měly dokonce pouhých 720 kB)
  • často se používaly i ZIP diskety (nabízely kapacitu 100 MB, někdy 250 MB a 750 MB), avšak byly poměrně drahé a byly též vytlačeny optickými médii

Disketa

ZIP disketa
Obr. 3: 3,5palcová disketa. Obr. 4: ZIP disketa

Budoucnost magnetických médií

  • v současné době jsou pevné disky v počítačích postupně nahrazovány novými SSD disky (Solid State Drive), využívající flash paměť (vyšší přenosová rychlost dat)
  • pevný disk je však stále nejvhodnější pro ukládání velkého množství uživatelských dat
  • objevují se i tzv. hybridní pevné disky (SSHD) - jedná se o klasický pevný disk, který je navíc vybaven malou flash pamětí pro rychlejší start operačního systému
  • hybridní pevné disky však nejsou tak efektivní jako plnohodnotné SSD disky
  • trendem je tedy vybavovat počítače SSD disky s menší kapacitou pro systémová nebo programová data a druhým klasickým pevným diskem s velkou kapacitou pro uživatelská data

Použité zdroje

Obr. 1a: Pevný disk pro stolní počítače. [citováno 2012-07-05]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Hard_disk_Western_Digital_WD1000_1_(dark1).jpg>.
Obr. 1b: Pevný disk pro přenosné počítače. [citováno 2012-07-05]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Toshiba_MK4313MAT_HDD_(dark1).jpg>.
Obr. 2: Vnitřek pevného disku. [citováno 2012-07-05]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/49/Hdd_od_srodka.jpg>.
Obr. 3: 3,5palcová disketa. [citováno 2012-07-05]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:3,5%22-Diskette.jpg>.
Obr. 4: ZIP disketa. [citováno 2012-07-05]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Zip-disc-back.jpg>.

45.2 Magnetická datová média (test)

Otázky20
K dispoziciVždy
Možnost zpětné navigaceOdepřeno
Spustit test

46. Optická datová média

22. základní škola Plzeň, Na Dlouhých 49, příspěvková organizace

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Projekt MŠMT ČR EU PENÍZE ŠKOLÁM
Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.2732
Název projektu školy EU Peníze školám
Klíčová aktivita III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Sada č. 1

Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_1ICT7roč_46

Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie

Vzdělávací obor: Informatika

Název: Optická datová média

Autor: Mgr. Ondřej Hajduch

Stručná anotace: Charakteristika optických datových médií.

Klíčová slova: optický datový médium, CD, DVD, Blu-ray.

Metodické zhodnocení: Žáci charakterizují optická datová média.

Ověřeno: 20. 11. 2012 (VII.A)

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ondřej Hajduch

46.1 Optická datová média (studijní text)

Jak fungují optická datová média?

  • optická datová média se skládají ze dvou části: z optické mechaniky a optického nosiče dat
  • čtení nebo zápis dat probíhá pomocí laserového paprsku, který dokáže změnit stav speciální vrstvy na nosiči dat, tak, že při opětovném čtení dokaže tentýž paprsek přečíst stav (jeden stav: 0, druhý stav: 1)

Optická mechanika

  • je zařízení namontované v počítači nebo připojené k počítači, které slouží pro vkládání optických nosičů dat
  • propojená je pomocí kabelu s rozhraním IDE (starší typy), SATA (dnešní typy) nebo USB (externí typy)
  • mechanika je vybavena laserovou jednotkou, která se stará o čtení nebo zápis dat
  • v dnešní době se používají 3 generace optických mechanik:
    • 1. generace: CD mechanika
    • 2. generace: DVD mechanika (slouží i jako CD mechanika)
    • 3. generace: BD mechanika (slouží i jako DVD a CD mechanika)

Optická mechanika

Obr. 1: Interní optická mechanika.

Optické nosiče dat

  • jsou plastové kotouče, které mají uvnitř slabou speciální vrstvu sloužící pro ukládání dat
  • data jsou zapisována nebo čtena pomocí laserového paprsku v jedné nepřetržité spirále od středu k okraji nosiče
  • v dnešní době existují 3 generace, které jsou na první pohled stejné
  • stejné proto, aby novější typ mechaniky dokázal pracovat i se staršími typy nosičů (zpětná kompatibilita)
  • rozdíly mezi generacemi jsou způsobeny pokročilejší technologii záznamu (vlnová délka laseru, menší rozestup spirály a menší velikost vypálených bodů, větší počet vrstev)

Výhody, nevýhody

  • výhody: uložená data nejdou přepsat (výhodné při zálohování), skladnost, nízká cena nosičů.
  • nevýhody: malá přenosová rychlost dat, předem daná kapacita optického nosiče dat, hlučnost při zápisu a čtení, data nejdou jednoduše přespat.

CD nosič  

Obr. 2 až 4: Srovnání datových stran optických nosičů, zleva: CD, DVD, BD.

CD

  • anglicky Compact Disc (kompaktní disk)
  • první generace optických nosičů dat
  • nejčastěji má kapacitu dat 700 MB
  • na nosič CD lze též uložit až 80 minut zvukového záznamu

DVD

  • anglicky Digital Versatile Disc (digitální víceúčelový disk)
  • druhá generace, která na rozdíl od CD dokáže zapisovat data ve dvou vrstvách
  • základní kapacita dat je 4,7 GB (jednovrstvý nosič) nebo 8,5 GB (dvouvrstvý nosič)
  • na jednovrstvý nosič DVD lze uložit až 120 minut obrazového záznamu ve standardní kvalitě

BD

  • anglicky Blu-ray Disc
  • třetí a zatím poslední generace optických nosičů
  • na rozdíl od DVD umožňuje zapisovat ve více než dvou vrstvách
  • základní kapacita je 25 GB (jednovrstvé) nebo 50 GB (dvouvrstvé)
  • na jednovrstvý nosič BD lze uložit až 135 minut obrazového záznamu v HD kvalitě
  • nabízejí se disky se 100 GB (3 vrstvy), 128 GB (4 vrstvy), 200 GB (6 vrstev)

Systém označování optických nosičů dat

  • kromě standardních zkratek CD, DVD nebo BD jsou optické nosiče navíc označeny následujícími zkratkami
    • ROM: datová vrstva neumožňuje zapsat data (průmyslově vyrobená - hudba, film, instalační data)
    • R: datová vrstva umožňuje jeden zápis dat nebo postupný vícenásobný zápis do celkové kapacity (jednou zapsaná dat již nelze přepsat)
    • RW/RE: datová vrstva umožňuje opakovaně zapisovat na stejné místo (přepis probíhá ve dvou cyklech: první smazání původních dat, druhý zápis nových dat)
    • DL: označení pro dvouvrstvý nosič (Double Layer)
    • XL: označení pro vícevrstvý nosič (Multi Layer)

Budoucnost optických datových medií

  • s rozvoje cloudových úložiští a nárůstem kapacit pevných disků ztrácejí optická datová média pomalu svůj význam (hlavně kvůli malé přenosové rychlosti)
  • kvůli poměrně velkým rozměrům optických mechanik nelze tuto technologii využívat v tabletech, netboocích a ultraboocích
  • optická média se stále využívají hlavně v mediálním průmyslu pro distribuci hudebních a filmových nosičů

Použité zdroje

Obr. 1: Interní optická mechanika. [citováno 2012-07-05]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Asus_CD-ROM_drive.jpg>.
Obr. 2: CD nosič. [citováno 2012-07-05]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/File:Compact_disc.svg>.
Obr. 3: DVD nosič. [citováno 2012-07-05]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/File:DVD.jpg>.
Obr. 4: BD nosič. [citováno 2012-07-05]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/File:BluRayDiscBack.png>.

46.2 Optická datová média (test)

Otázky15
K dispoziciVždy
Možnost zpětné navigaceOdepřeno
Spustit test

47. Elektronická datová média

22. základní škola Plzeň, Na Dlouhých 49, příspěvková organizace

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Projekt MŠMT ČR EU PENÍZE ŠKOLÁM
Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.2732
Název projektu školy EU Peníze školám
Klíčová aktivita III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Sada č. 1

Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_1ICT7roč_47

Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie

Vzdělávací obor: Informatika

Název: Elektronická datová média

Autor: Mgr. Ondřej Hajduch

Stručná anotace: Charakteristika elektronických datových médií.

Klíčová slova: USB flash disk, SSD disk, paměťová karta.

Metodické zhodnocení: Žáci charakterizují elektronická datová média.

Ověřeno: 27. 11. 2012 (VII.A)

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ondřej Hajduch

47.1 Elektronická datová média (studijní text)

Jak fungují elektronická datová média?

  • tyto média využívají elektronicky programovatelnou paměť (tzv. flash paměť)
  • médium obsahuje obrovské množství tzv. paměťových buněk, které v sobě uchovávají 1 bit informace
  • pomocí elektrického impulsu (tzv. "flashnutí") se tyto buňky změní svůj stav (0 nebo 1)

USB flash disk

  • nejpoužívanější varianta elektronických datových médií
  • připojuje se k počítači pomocí univerzálního rozhraní USB 2.0 nebo USB 3.0/USB 3.1
  • nabízí větší přenosovou rychlost i větší kapacitu než optická datová média
  • kapacita se pohybuje podle stáří výroby (dnes od jednotek GB po stovky GB)

Výhody a nevýhody

  • výhody: univerzální rozhraní USB, menší rozměry, odolnější, menší spotřeba energie (využití u tabletů a notebooků)
  • nevýhody: vysoká cena při velkých kapacitách oproti pevným diskům (hlavně v řádu stovek GB), menší životnost paměťových buněk

USB flash disk

Obr. 1: USB flash disk.

Vnitřek USB flash disku

Obr. 2: Vnitřek USB flash disku.

Paměťová karta

  • elektronická datová média určená hlavně pro externí zařízení (fotoaparáty, videokamery, digitální přehrávače, mobilní telefony, herní konzole, tablety, atd.)
  • dnes dochází k postupnému nahrazování karet zvyšováním interní paměti v zařízeních (zejména v tabletech a smartphonech)
  • existuje velké množství navzájem nekompatibilních typů paměťových karet
  • dnes hlavně převažují paměťové karty typu Secure Digital (SD)
  • pro připojení k počítači je však nutná čtečka paměťových karet nebo adaptér s USB konektorem
  • díky velkému množství typů karet a jejich variant nabízí různé kapacity (dnes běžné jednotky GBdesítky GB), ale také různé rychlosti čtení a zápisu dat

Nejznámější typy paměťových karet

Typ karty (zkratka) Varianty
Secure Digital (SD) SD, SDHC, SDXC, miniSD, microSD, microSDHC, microSDXC
Memory Stick (MS) MS, MS Duo, MS Pro Duo, MS Micro M2
Multimedia Card (MMC) MMC, RS-MMC (Reduced Size), MMC Micro Card
xD Picture Card (xD) Type M, Type H
SmartMedia (SM) SM, SMC
Compact Flash (CF) CF I, CF II

Tab. 1: Nejznámější typy paměťových karet.

Srovnání paměťových karet

Obr. 3: Srovnání rozměrů paměťových karet.

SSD disk

  • anglicky Solid State Drive, česky SSD disk
  • nejnovější typ elektronického média, který nahrazuje klasický pevný disk zejména v přenosných počítačích
  • výhody: vyšší přenosová rychlost, tišší chod, menší spotřeba energie
  • nevýhody: vysoká cena, menší kapacita než HDD, nižší životnost paměťových buněk, starší operační systémy neumějí využít vyšší přenosové rychlosti

Základní parametry SSD disků

  1. Formát - nejčastější formát je 2,5 palcový (vzhledově stejný jako HDD), existují však i další formáty např. M.2  (vzhledem podobný paměťovému modulu RAM) nebo PCIe (podobný klasické přídavné kartě).
  2. Kapacita dat - velikost úložného prostoru, dnes běžné desítky až stovky GB, resp. jednotky TB.
  3. Typ rozhraní - přenosový standard, nejčastěji SATA, z dalších M.2 či PCIe.
  4. Typ paměťových buňek - rozlišují se podle toho kolik bitů uchovává jedna paměťová buňka, dnes se setkáme s třemi typy:
  • SLC (Single Level Cell, 1 buňka = 1 bit, výhody: vyšší  rychlost, delší životnost, nižší spotřeba energie, nevýhody: vyšší výrobní náklady),
  • MLC (Multi Level Cell, 1 buňka = 2 bity, průměrná rychlost, průměrná životnost, průměrná spotřeba energie, ale nižší výrobní náklady),
  • TLC (Triple Level Cell, 1 buňka = 3 bity, nižší přenosová rychlost, kratší životnost, vyšší spotřeba energie, ale ještě nižší výrobní náklady).

SSD disk

Obr. 4: 2,5 palcový SSD disk.

SSD disk s M.2 rozhraním

Obr. 5: SSD disk ve formátu M.2.

Budoucnost elektronických datových médií

  • u flash pamětí dochází k nejrychlejšímu vývoji v datových médií - zvyšuje se kapacita, přenosová rychlost, životnost paměťových buněk,
  • klesá i cena u velkokapacitních SSD disků,
  • konkurencí pro tyto média jsou však ještě velkokapacitní pevné disky, které zlepšují svůj výkon, stabilitu i kapacitu (desítky TB).

Použité zdroje

Obr. 1: USB flash disk. [citováno 2012-07-05]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Geil_David_1GB_AB.jpg>.
Obr. 2: Vnitřek USB flash disku. [citováno 2012-07-05]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Usbkey_internals.jpg>.
Obr. 3: Srovnání paměťových karet. [citováno 2012-07-05]. Dostupný na WWW: <http://www.telefony-pocitace.cz/upload/pametove_karty.gif>.
Obr. 4: 2,5 palcový SSD disk. [citováno 2017-11-16]. Autor: Jacek Halicki - Own work, CC BY-SA 4.0, Dostupný pod licencí Wikipedia Commons: https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=39371728.
Obr. 5: SSD disk ve formátu M.2. [citováno 2017-11-16]. Autor: Techspot CMdistribution – http://www.techspot.com/review/969-samsung-850-evo-m2-msata/ http://store.cmsdistribution.com/internal-ssd/crucial-120gb-m500-sata-m.2-2280-ssd/, CC BY-SA 4.0, Dostupný pod licencí Wikipedia Commons: https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=57111296.

47.2 Elektronická datová média (test)

Otázky20
K dispoziciVždy
Možnost zpětné navigaceOdepřeno
Spustit test

48. Základy počítačové grafiky

22. základní škola Plzeň, Na Dlouhých 49, příspěvková organizace

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Projekt MŠMT ČR EU PENÍZE ŠKOLÁM
Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.2732
Název projektu školy EU Peníze školám
Klíčová aktivita III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Sada č. 1

Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_1ICT7roč_48

Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie

Vzdělávací obor: Informatika

Název: Základy počítačové grafiky

Autor: Mgr. Ondřej Hajduch

Stručná anotace: Základní charakteristika počítačové grafiky (typy, programy, výhody, nevýhody, barevné modely).

Klíčová slova: rastrová grafika, vektorová grafika, prostorová grafika, barevný model, RGB, CMY, HSV, HSL, HSB

Metodické zhodnocení: Žáci charakterizují počítačovou grafiku (typy, programy, výhody, nevýhody, barevné modely).

Ověřeno: 4. 3. 2013 (VII.B)

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ondřej Hajduch

48.1 Základy počítačové grafiky (studijní text)

Počítačová grafika se dělí na dvě velké skupiny: 2D počítačovou grafiku a 3D (prostorovou) počítačovou grafiku. 2D grafika se dále dělí na rastrovou (bitmapovou) a vektorovou grafiku.

Rastrová grafika

  • obraz je složen z malých bodů (pixelů), které tvoří výsledný rastrový obraz = rastr
  • každý pixel má definovanou barvu pomocí barevného modelu (viz. dále)
  • příklad: fotografie má rozměry (šířku a výšku) 1600×1200 pixelů = 1,92 milionů pixelů

rastr

Obr. 1: Ukázka rastrové grafiky.

Výhody rastrové grafiky

  • snadné pořízení obrázku (foto, skener)
  • věrné uchování původní scény
  • podpora celé řady programů

Nevýhody rastrové grafiky

  • velké nároky na úložný prostor
  • při zvětšování obrazu dochází ke snížení kvality (zobrazuje se rastr)
  • omezené možnosti úprav obrázku bez snížení kvality (pevně daná šířka a výška)

Vybrané programy pro práci s rastrovou grafikou

  • Placené programy
    • Adobe Photoshop, Corel PhotoPaint, Paint Shop Pro, Zoner Photo Studio, ACDSee a další...
  • Bezplatné programy
    • GIMP, Photo Filtre, ArtWeaver, Paint.NET, XnView, IfranView a další...

Vektorová grafika

  • na rozdíl od rastrové je obraz složen z bodů, přímek, křivek a mnohoúhelníků,
  • vektor – směrnice (na obrázku spojnice modrých bodů), která určuje zakřivení výsledného objektu (modrá křivka),

Obr. 2: Ukázka vektorové grafiky.

Výhody vektorové grafiky

  • velké možnosti úprav bez snížení kvality (není pevně daná šířka a výška)
  • pracovat s každým objektem zvlášť
  • menší výsledná velikost souboru
  • při zvětšování není patrný rastr (hladké vykreslení)

Nevýhody vektorové grafiky

  • složité pořízení obrázku (skládá se z mnoha objektů)
  • při velkém množství objektů je náročnější na fyzické vybavení počítače
  • výsledné soubory lze otevřít jen ve speciálních programech

Vybrané programy pro práci s vektorovou grafikou

  • Placené programy
    • Adobe Illustrator, Corel Draw, Zoner Callisto, Adobe Flash, a další...
  • Bezplatné programy
    • OpenOffice Draw, LibreOffice Draw, Karbon14, Inkspace

Prostorová grafika (3D grafika)

  • k šířce (X) a výšce (Y) se přidává hloubka (Z)
  • využívá vektorovou grafiku (tzv. renderování),
  • renderování – vykreslování 3D objektu na 2D plochu
  • při vykreslování využívá několika technik: texturování (výsledné zbarvení modelu), průsvitnosti, průhlednosti, odrazu světla, mlhy, stínů, rozostření, zaostření, a další...

Obr. 3: Ukázka prostorové 3D grafiky (Utah teapot).

Vybrané programy pro práci s prostorovou grafikou

  • Placené programy
    • 3ds Max, Maya, SolidWorks, Rhino3D, Cinema4D, a další...
  • Bezplatné programy
    • Google SketchUp, Blender, Autodesk 123D Design, Wings3D, a další...

Barevné modely

Barva je základem definice každého obrazu. Jelikož existuje obrovské množství různých barev a jejich odstínů, není možné, aby si je počítač pamatoval zvlášť. Počítač si proto musí výslednou barvu namíchat z předem určených základní barev (stejně jako vy při hodinách výtvarné výchovy).

K tomu, aby si počítač mohl výslednou barvu namíchat, potřebuje tzv. barevný model, který počítači definuje, jaké základní barvy má použít a jakým způsobem je namíchat. Barevných modelů existuje celá řada, každý má různé použití.

RGB

  • nejpoužívanější model, jelikož ho využívá libovolné zobrazovací zařízení (monitor, televizor, displej mobilního telefonu)
  • pracuje se třemi základními barvami: R - Red (červená), G - Green (zelená), B - Blue (modrá)
  • vychází z principu, že světlo složené ze základních barev je vyzařováno ven do okolí - aditivní míchání barev
  • tmavších odstínů barev je dosaženo utlumením jednotlivých základních barev, naopak světlejších odstínů je dosaženo posílením jednotlivých základních barev (každá základní barva nabízí 256 možných variant)

CMY/CMYK

  • barevný model, se kterým pracují tisková zařízení (tiskárny, plottery)
  • pracuje se třemi základními barvami: C - Cyan (azurová), M - Magenta (purpurová), Y - Yellow (žlutá)
  • vychází z principu, že světlo je základními barvami pohlcováno - subtraktivní míchání barev
  • tmavších odstínů je dosaženo posílením jednotlivých základních barev, naopak světlejších odstínů je dosaženo utlumením základních barev (přesně naopak než u modelu RGB)
  • jelikož tyto tři základní barvy nedokáží namíchat černou barvu (spíše tmavě šedou), přidává se samostatná černá barva (K - blacK)
rgb    cmy
Obr. 4: Schéma RGB modelu. Obr. 5: Schéma CMY modelu.

HSV, HSB, HSL

  • jsou barevné modely, které se snaží minimalizovat chyby předcházejících modelů tím, že jsou blíže lidskému vnímání barev
  • nejsou složeny ze základních barev, ale základních parametrů:
    • Hue (odstín) - základní odstín barvy ze světelného spektra (fialová, modrá, zelená, žlutá, oranžová, červená) - udává se v úhlových stupních 0° - 359°
    • Saturation (sytost) - představuje množství šedi v poměru k odstínu, udává se v procentech (0 % - šedá × 100 % plná sytost barvy)
    • Value/Brightness/Lightness (hodnota/jas/zářivost) - množství bílého světla, udává se v procentech (0 % nejméně bílého světla × 100 % nejvíce bílého světla)
hsl hsv
Obr. 6: Schéma HSL modelu. Obr. 7: Schéma HSV modelu

Generátor barev modelů RGB a HSV

Použité zdroje

Obr. 1: Ukázka rastrové grafiky. [citováno 2012-03-02]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Rastervrp.png>.
Obr. 2: Ukázka vektorové grafiky. [citováno 2012-03-02]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Bezierova_krivka.png>.
Obr. 3: Ukázka prostorové grafiky (Utah teapot). [citováno 2012-03-02]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Utah_teapot_simple_2.png>.
Obr. 4: Schéma RGB modelu. [citováno 2012-07-07]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:AdditiveColorMixing.png>.
Obr. 5: Schéma CMY modelu. [citováno 2012-07-07]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:SubtractiveColorMixing.png>.
Obr. 6: Schéma HSL modelu. [citováno 2012-07-07]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/File:HSL_color_solid_cylinder_alpha_lowgamma.png>.
Obr. 7: Schéma HSV modelu. [citováno 2012-07-07]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/File:HSV_color_solid_cylinder_alpha_lowgamma.png>.

48.2 Základy počítačové grafiky (test)

Otázky10
K dispoziciVždy
Možnost zpětné navigaceOdepřeno
Spustit test

49. Grafické vlastnosti a formáty

22. základní škola Plzeň, Na Dlouhých 49, příspěvková organizace

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Projekt MŠMT ČR EU PENÍZE ŠKOLÁM
Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.2732
Název projektu školy EU Peníze školám
Klíčová aktivita III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Sada č. 1

Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_1ICT7roč_49

Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie

Vzdělávací obor: Informatika

Název: Grafické vlastnosti a formáty

Autor: Mgr. Ondřej Hajduch

Stručná anotace: Popis vlastností počítačové grafiky (barevná hloubka, rozlišení, komprese, průhlednost) a grafických formátů.

Klíčová slova: barevná hloubka, rozlišení, komprese, průhlednost, grafický formát.

Metodické zhodnocení: Žáci popíší vlastnosti počítačové grafiky (barevná hloubka, rozlišení, komprese, průhlednost) a grafické formátů.

Ověřeno: 12. 3. 2013 (VII.A)

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ondřej Hajduch

49.1 Grafické vlastnosti a formáty (studijní text)

Barevná hloubka

  • Barevná hloubka (též bitová hloubka) určuje počet bitů použitých k definici barvy pro každý pixel u rastrové grafiky.
  • Větší barevná hloubka znamená, že výsledný obraz může využívat větší škálu různých barev, avšak též znamená i větší náročnost na úložný prostor.
  • Nejpoužívanější barevnou hloubkou je 24 bitů (tzv. TrueColor), což představuje až 16,7 mil. možných barev.
  • U jednodušší grafiky se používá hloubka 8 bitů (maximálně 256 barev) nebo 16 bitů (tzv. HighColor, přes 65 tisíc barev).
  • Naopak u nejkvalitnější grafiky se používá hloubka 32 bitů (4,3 mld. barev) nebo 48 bitů (přes 280 biliónů barev).

Příklad: Máme-li rastrový obrázek o šířce 1600 pixelů a výšce 1200 pixelů, zabere při 8bitové hloubce 1 bajt na každý pixel (8 bitů = 1 bajt), což je výsledných 1,92 MB (1600 × 1200 × 1). Naopak při použití 24bitové hloubce bude každý pixel potřebovat 3 bajty (24 bitů = 3 bajty), což ve výsledku znamená celkem už 5,76 MB (1600 × 1200 × 3). Při použití nejvyšší barevné hloubky 48 bitů je to celkem 11,52 MB.

Srovnání kvality obrázku při použití různých barevných hloubek (2 bity až 24 bitů)

1bit 2bit
Obr. 1: 1bitová hloubka (2 barvy) Obr. 2: 2bitová hloubka (4 barvy)
4bit 8bitgrey
Obr. 3: 4bitová hloubka (16 barev) Obr. 4: 8bitová hloubka (256 odstínech šedi)
8bit 24bit
Obr. 5: 8bitová hloubka (256 barev) Obr. 6: 24bitová hloubka (16 777 216 barev)

Rozlišení DPI

  • Rozlišení DPI je vlastnost, která určuje hustotu obrazových bodů - pixelů (zde pojmenovaných dots) na jeden palec (inch = 2,54 cm) - Dots per Inch (DPI).
  • Jinými slovy říká, kolik pixelů se má vykreslit na jeden palec.
  • Hodnota DPI se používá zejména při převodu z vektorové do rastrové grafiky, přípravě tisku nebo při skenování.
  • Obecně platí, čím je DPI větší, tím je obrázek kvalitnější - jemnější, avšak náročnější na úložný prostor.
  • Při tisku to však platí obráceně, čím je DPI větší, tím je vytištěný obrázek kvalitnější, avšak rozměrově menší.
  • V profesionální grafice se používá rozlišení 300600 DPI. Pro tisk na inkoustové či laserové tiskárně postačí rozlišení 150 DPI, v případě webové grafiky (potřeba malé paměťové náročnosti) je dostačující rozlišení 75 nebo 96 DPI.

Příklad: Máme-li opět obrázek se šířkou 1600 pixelů a výškou 1200 pixelů a chceme jej vytisknout v nejpoužívanějším rozlišení 300 DPI. Vytištěný obrázek bude mít šířku 1600 ÷ 300 = 5,33 in = 13,54 cm a výšku 1200 ÷ 300 = 4 in = 10,16 cm. Pokud stejný obrázek vytiskneme v polovičním rozlišení 150 DPI, bude vytištěný obrázek sice větší (27,1 cm × 20,3 cm) ale méně kvalitní.

Komprese

  • Při používání kvalitní počítačové grafiky (vyšší barevná hloubka a vyšší rozlišení DPI) rostou nároky na úložný prostor.
  • Proto vznikl požadavek na tzv. kompresi, což je metoda zmenšování objemu dat při zachování kvality původního obrázku.
  • Komprese vychází z principu, že v každém obrázku se opakovaně objevují pixely, které mají definovanou stejnou barvu, a proto není nutné pro každý pixel znovu definovat stejnou barvu.

Rozlišují se základní dva druhy komprese:

  • Ztrátová - je nejvíce využiváná komprese, která vynechá méně důležitá obrazová data. Tato komprese dokáže výrazně zmenšit datovou velikost souboru, avšak za cenu nenávratného snížení kvality, které může být na první pohled patrné.
  • Bezztrátová - komprese, která nemá až takový vliv na kvalitu, ale za cenu malé úspory úložného prostoru.

Ukázka ztrátové komprese

low-compress high-compress
Obr. 7: Nízký stupeň komprese (80% kvalita) Obr. 8: Vysoký stupeň komprese (20% kvalita)

Průhlednost (alfa kanál)

  • Průhlednost je vlastnost obrázku umožňující zobrazit pozadí pod obrázkem.
  • Průhlednost se nastavuje přidáním tzv. alfa kanálu, který určuje, zda je daná barva průhledná či nikoliv.
  • Barev s přidaným alfa kanálem může být více.
  • Průhlednosti se využívá zejména při tvorbě webové grafiky.

Grafické formáty

V praxi se můžeme setkat s velkým množstvím grafických formátů (typů souborů) jak rastrových, tak vektorových.

Nejznámější rastrové grafické formáty

JPEG

  • Nejpoužívanější formát (fotografie, grafika na internetu), který nabízí ztrátovou kompresi pro zmenšení výsledné datové velikosti (až 90% původní datové velikosti), avšak neumí pracovat s průhledností.

GIF

  • Formát určený pro jednoduchou webovou grafiku, který naopak umí průhlednost, používá ztrátovou kompresi, avšak podporuje jen 8bitovou barevnou hloubku (max. 256 barev).

PNG

  • Nástupce formátu GIF, který podporuje 24bitovou hloubku, vylepšenou průhlednost.

TIFF

  • Formát pro profesionální grafiku využívající bezztrátovou kompresi, umožnující průhlednost, avšak příliš velká datová velikost výsledných souborů.

BMP

  • Jednoduchý formát pro Windows pracující bez komprese (zachovává kvalitu), avšak je náročný na úložný prostor a neumí průhlednost.

RAW

  • Formát nijak neupravených digitálních dat z digitálního fotoaparátu, každý výrobce má svůj vlastní formát těchto dat.

Vektorové grafické formáty

AI, CDR, ZMF

  • Profesionální firemní formáty vektorové grafiky programů Adobe Illustrator (formát AI), CorelDRAW (formát CDR), Zoner Callisto (formát ZMF),
  • Umí vkládat rastrovou grafiku, avšak lze s nimi pracovat jen pomocí programů od dané firmy.

EPS

  • Univerzální formát pro profesionální grafiku, který umí vkládat fonty, rastrové objekty a slouží především pro výměnu vektorových dat mezi profesionálními programy (viz výše).

WMF

  • Vektorový formát pro Windows určený především pro jednoduchou grafiku (kliparty), avšak neumí vnořené rastrové objekty.

SVG

  • otevřený formát vektorové grafiky, který je vhodný i pro webovou grafiku a pracují s ním volně šiřitelné vektorové editory (např. Inkspace).

Použité zdroje

Obr. 1: 1bitová hloubka. [citováno 2013-02-25]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/File:1_bit.png>.
Obr. 2: 2bitová hloubka. [citováno 2013-02-25]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/File:2_bit.png>.
Obr. 3: 4bitová hloubka. [citováno 2013-02-25]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/File:4_bit.png>.
Obr. 4: 8bitová hloubka. [citováno 2013-02-25]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/File:8_bit.png>.
Obr. 5: 8bitová hloubka. [citováno 2013-02-25]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/File:8_bit.png>.
Obr. 6: 24bitová hloubka. [citováno 2013-02-25]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/File:Truecolor.png>.
Obr. 7: Obr. 7: Nízký stupeň komprese (80% kvalita). [citováno 2015-07-27]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://en.wikipedia.org/wiki/File:Ruby-LowCompression-Tiny.jpg>.
Obr. 7: Obr. 8: Vysoký stupeň komprese (20% kvalita). [citováno 2015-07-27]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://en.wikipedia.org/wiki/File:Ruby-HighCompression-Tiny.jpg>.

49.2 Grafické vlastnosti a formáty (test)

Otázky10
K dispoziciVždy
Možnost zpětné navigaceOdepřeno
Spustit test

50. Vstupní periferní zařízení

22. základní škola Plzeň, Na Dlouhých 49, příspěvková organizace

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Projekt MŠMT ČR EU PENÍZE ŠKOLÁM
Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.2732
Název projektu školy EU Peníze školám
Klíčová aktivita III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Sada č. 1

Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_1ICT8roč_50

Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie

Vzdělávací obor: Informatika

Název: Vstupní periferní zařízení

Autor: Mgr. Ondřej Hajduch

Stručná anotace: Charakteristika vstupních periferních zařízení.

Klíčová slova: myš, klávesnice, skener, tablet, trackball.

Metodické zhodnocení: Žáci charakterizují vybraná vstupní periferní zařízení.

Ověřeno: 13. 11. 2012 (VIII.A)

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ondřej Hajduch

50.1 Vstupní periferní zařízení (studijní text)

1. Skener

  • vstupní zařízení počítače pro převod tištěným materiálů do digitální podoby,
  • lze ho připojit pomocí rozhraní USB nebo LPT (starší typy),
  • nejpoužívanější druhy skenerů:
    • ruční (skener je držen v ruce a ruka přejíždí po skenované ploše),
    • stolní (klasický nejpoužívanější typ, použití do formátu A3),
    • bubnové (pro skenování větších předloh, více jak A3),
    • 3D (pro skenování prostorových objektů),
    • filmové (pro skenování jednotlivých políček filmu),
    • čtečky čárových kódů (pro skenování čárových kódů pomocí laseru).
  • nejdůležitějšími parametry skenerů jsou: barevná hloubka (až 48 bitů), rozlišení DPI (až 4800 DPI), skenovací plocha (A4, A3)
  • optické rozpoznávání znaků (OCR) - technologie pro rozpoznání tištěného textu a jeho převod do editovatelné podoby

Obr. 1: Stolní skener.

2. Klávesnice

  • vstupní zařízení počítače pro zadávání textových informací,
  • lze ji připojit pomocí rozhraní USB nebo PS/2, bezdrátově pomocí Bluetooth
  • klávesy se rozdělují do několika částí: alfanumerická, numerická, funkční klávesy, kurzorové klávesy,
  • rozdělení:
    • podle přenosu signálu: drátové, bezdrátové,
    • podle využití: klasická, notebooková, multimediální, ergonomická, numerická. 
  • speciální typy klávesnic: softwarová (dotyková na obrazovce), projekční (pomocí laseru), skládací (z měkkého materiálu).

Obr. 2a: Klasická počítačová klávesnice.

qwertz

Obr. 2b: Rozložení kláves na klávesnici

3. Myš

  • vstupní polohovací zařízení počítače,
  • lze ji připojit pomocí rozhraní USB nebo PS/2, bezdrátově pomocí Bluetooth,
  • rozdělení:
    • podle snímání pohybu: kuličkové, optické (laserové),
    • podle přenosu signálu: drátové, bezdrátové,
    • podle využití: klasická, herní (více tlačítek), notebooková (menší).

Obr. 3: Klasická počítačová myš.

4. Tablet

  • vstupní polohovací zařízení počítače,
  • lze ho připojit pomocí rozhraní USB nebo Bluetooth,
  • skládá se ze speciálního pera (stylus) a dotykové plochy, která snímá pohyb,
  • použivá se v profesionální počítačové grafice,
  • některé už mají LCD obrazovku (nezaměňovat s Tablet PC).

Obr. 4: Tablet.

5. Trackball

  • vstupní polohovací zařízení počítače,
  • lze ho připojit pomocí rozhraní USB nebo Bluetooth,
  • na rozdíl od počítačové myši ruka ovládá velkou kuličku a s trackballem se nepohybuje,
  • výhoda: přesnější pozicování kurzoru, nevýhoda: pohyb kurzoru na větší vzdálenost,
  • velice často se objevují trackbally a počítačové myši v jednom zařízení (viz obrázek).

Obr. 5: Trackball s počítačovou myší.

6. Gamepad a joystick

  • polohovací a ovládácí vstupní zařízení určené hlavně pro hraní počítačových her,
  • rozdíl: gamepad ovládá pohyb pomocí kurzorový tlačítek nebo kuličky, joystick pomocí velké páky,
  • lze jej v dnešní době připojit k PC nebo herní konzoli pomocí rozhraní USB nebo Bluetooth,
  • starší typy se připojovaly přes rozhraní Gameport.
gamepad joystick
Obr. 6: Gamepad. Obr. 7: Joystick.

7. Touchpad

  • vstupní polohovací a ovládácí zařízení, které je integrováno hlavně v přenosných počítačích,
  • jeho úkolem je nahradit počítačovou myš (pohyb kurzoru, tlačítka, kolečko),
  • pohyb kurzoru je zaznamenáván pomocí pohybu prstu na dotykové ploše,
  • moderní funkcí touchpadů jsou tzv. gesta nebo využití více prstů najednou.

touchpad

Obr. 8: Touchpad.

Další vstupní zařízení počítače

  • mikrofon - pro snímání zvuku a převodu do digitální podoby,
  • webová kamera - pro snímání obrazu např. při videohovorech,

Použité zdroje

Obr. 1: Stolní skener. [citováno 2012-04-09]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Scanner.view.750pix.jpg>.
Obr. 2a: Klasická počítačová klávesnice. [citováno 2012-04-09]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Computer_keyboard_US.svg>.
Obr. 2b: Rozložení kláves na klávesnici. [citováno 2015-07-29]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/Po%C4%8D%C3%ADta%C4%8Dov%C3%A1_kl%C3%A1vesnice#/media/File:Qwertz_cz.svg>
Obr. 3: Klasická počítačová myš. [citováno 2012-04-09]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:3-Tastenmaus_Microsoft.jpg>.
Obr. 4: Tablet. [citováno 2012-04-09]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Wacom_graphics_tablet_and_pen.png>.
Obr. 5: Trackball s počítačovou myší. [citováno 2012-04-09]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Logitech-trackball.jpg>.
Obr. 6: Gamepad. [citováno 2015-07-30]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Gamepads#/media/File:Hybrid-joystick.jpg>.
Obr. 7: Joystick. [citováno 2015-07-30]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/Joystick#/media/File:Microsoft_sidewinder_precision_2.jpg>.
Obr. 8: Touchpad. [citováno 2015-07-30]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Touchpads#/media/File:Rato_laptop.JPG>.

50.2 Vstupní periferní zařízení (test)

Otázky20
K dispoziciVždy
Možnost zpětné navigaceOdepřeno
Spustit test

51. Výstupní periferní zařízení

22. základní škola Plzeň, Na Dlouhých 49, příspěvková organizace

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Projekt MŠMT ČR EU PENÍZE ŠKOLÁM
Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.2732
Název projektu školy EU Peníze školám
Klíčová aktivita III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Sada č. 1

Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_1ICT8roč_51

Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie

Vzdělávací obor: Informatika

Název: Výstupní periferní zařízení

Autor: Mgr. Ondřej Hajduch

Stručná anotace: Charakteristika vybraných výstupních periferních zařízení.

Klíčová slova: monitor, tiskárna, reproduktory.

Metodické zhodnocení: Žáci charakterizují vybrané výstupní periferní zařízení.

Ověřeno: 20. 11. 2012 (VIII.A)

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ondřej Hajduch

51.1 Výstupní periferní zařízení (studijní text)

Monitor

  • výstupní zobrazovací zařízení počítače
  • připojuje se k počítači rozhraními VGA, DVI, DisplayPort, HDMI
  • důležitými parametry jsou:
    • uhlopříčka (v palcích),
    • doba odevzvy (v milisekundách),
    • nativní rozlišení (v pixelech),
    • kontrast (poměr mezi bílou a černou barvou)
    • jas (jak hodně monitor "svítí" při zobrazení bílé barvy)
    • pozorovací úhly (při pohledu ze strany mění obraz barvy)

Druhy monitorů

  • CRT (Catode-Ray Tube, základem katodová trubice, rozměrné, težké, již zastaralé)
  • LCD (Liquid-Crystal Display, základem tekuté krystaly, ploché, dnes nejpoužívanější)
    • některé LCD monitory mají navíc LED podsvícení, nejde však o plnohodnotné LED monitory
  • LED (Light-Emitting Diode, základem jsou elektroluminiscenční diody, nástupce LCD)
  • PD (Plasma Display, základem buňky s elektricky nabitými částicemi ionizovaného plynu, nejsou tak efektivní jako LCD či LED)

LCD monitor

Obr. 1: LCD monitor. Obr. 2: CRT monitor.

Tiskárna

  • výstupní tiskové zařízení počítače
  • připojuje se k počítači nejčastěji rozhraním USB, u starších tiskáren paralelním rozhraním LPT
  • podle technologie tisku rozeznáváme tiskárny:
    • jehličkové (objevují se už zřídka)
    • inkoustové (typické pro domácí využití)
    • laserové (typické pro firemní využití)
    • termální (využívají je faxy nebo pokladny v obchodech)

Princip inkoustového tisku

  • princip je založen na tom, že inkoust v podobě tekutiny je vymršťován velkou rychlostí na papír v podobě kapiček
  • způsob jakým je inkoust vymršťován je různý:
    • tepelný (zahrátím inkoustu vznikne bublina, která vymrští inkoust)
    • piezoelektrický (stlačením vznikne elektrický výboj, který vymrští inkoust)
  • inkoust je umístěn v tzv. cartridge ve čtyřech základních barvách (azurová, purpurová, žlutá a černá) - CMYK

Inkoustová tiskárna

Obr. 3: Inkoustová tiskárna.

Princip laserového tisku

  • základem je kovový válec (většinou ze selenu), který je nabit elektrickým nábojem
  • laser "vypálí" na válec tištěný obraz, vypálená místa ztratí svůj elektrický náboj
  • na válec se nanese toner, který je v podobě prášku, toner se přichytí pouze na vypálená místa na válci
  • válec poté obtiskne toner na papír a nakonec se vše vysokou teplotou "zažehlí"
  • po nanesení toneru se válec očistí a celý se znovu nabije se další cyklus

Laserová tiskárna

Obr. 4: Laserová tiskárna.

3D tiskárna

  • nová tisková technologie, která dokáže "vytisknout" trojrozměrný objekt z počítačového modelu
  • pracuje s rychletuhnoucími plasty nebo vosky, které postupně nanáší ve slabých vrstvách
  • využití je různé: od "výukových hrátek" na školách k profesionálním designérským studiím či medicíně

3dtiskarna

Obr. 5: 3D tiskárna na "domácí" použití.

Plotter

  • výstupní tiskové zařízení
  • na rozdíl o klasické tiskárny zde probíhá tisk pomocí speciálních tužek, per nebo řezacích nožů
  • ty jsou umístěny na pohyblivých osách, které poté svým pohybem kreslí resp. řežou na papír či jiný podklad
  • využití je široké: tisk stavebních výkresů, gravírování či výroba samolepících polepů
  • moderní plottery jsou vybaveny inkostovými naplněmi pro kvalitnější tisk

plotter

Obr. 6: Moderní inkoustový plotter.

Reproduktory

  • výstupní zvukové zařízení počítače
  • připojují se pomocí audio rozhraní (3,5 mm jack) do zvukové karty nebo pomocí rozhraní USB
  • standardně se používají tzv. stereo reproduktory (pravý a levý) označované 2.0
  • pro prostorový zvuk je potřeba použít soustavy reproduktorů s označením 3.1 (pravý, středový a levý přední reproduktor + subwoofer), 5.1 (navíc pravý a levý zadní reproduktor) nebo 7.1 (navíc pravý a levý boční reproduktor)
  • subwoofer - reproduktor pro velmi nízké tón (basy)

Stereo reproduktory

Obr. 6: Přední stereo reproduktory

Další výstupní zařízení

  • datový projektor - k promítání obrazu na stěny nebo plátna
  • televizor - nahrazení monitoru zejména v domácích kinech
  • stereo sluchátka

Použité zdroje

Obr. 1: LCD monitor. [citováno 2012-07-06]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Samsung-lcd.jpg>.
Obr. 2: CRT monitor. [citováno 2012-07-06]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Medion_CRT-Monitor_19%22_Silber-Metallic_.jpg>.
Obr. 3: Inkoustová tiskárna. [citováno 2012-07-06]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Epson-inkjet-printer.jpg>.
Obr. 4: Laserová tiskárna. [citováno 2012-07-06]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Apple_LaserWriter_Pro_630.jpg>.
Obr. 5: 3D tiskárna. [citováno 2017-12-05]. Autor: Josef Prusa - http://reprap.org/wiki/File:Prusai3-MK2.jpg, GFDL 1.2, Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=49410013>.
Obr. 6: Moderní inkoustový plotter. [citováno 2015-07-30]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Plotters#/media/File:ColorPlotter.jpg>.
Obr. 7: Přední stereo reproduktory. [citováno 2012-07-06]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://pl.wikipedia.org/w/index.php?title=Plik:Spkrs.jpg&filetimestamp=20060121133301>.

51.2 Výstupní periferní zařízení (test)

Otázky20
K dispoziciVždy
Možnost zpětné navigaceOdepřeno
Spustit test

52. Rozhraní počítače

22. základní škola Plzeň, Na Dlouhých 49, příspěvková organizace

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Projekt MŠMT ČR EU PENÍZE ŠKOLÁM
Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.2732
Název projektu školy EU Peníze školám
Klíčová aktivita III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Sada č. 1

Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_1ICT8roč_52

Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie

Vzdělávací obor: Informatika

Název: Rozhraní počítače

Autor: Mgr. Ondřej Hajduch

Stručná anotace: Základní charakteristika rozhraní počítače.

Klíčová slova: USB, FireWire, LPT, COM, VGA, S-Video, DVI, DisplayPort, HDMI, Audio IN/OUT, RJ45, PS/2.

Metodické zhodnocení: Žáci popíší základní charakteristiku rozhraní počítače.

Ověřeno: 27. 11. 2012 (VIII.A)

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ondřej Hajduch

52.1 Rozhraní počítače (studijní text)

Rozhraní počítače slouží pro vzájemnou komunikaci počítače a periferního zařízení. Rozhraní má dvě části:

  • logickou (protokol, podle kterého probíhá komunikace, určuje hlavně rychlost přenosu dat či signálu)
  • fyzickou (typ a tvar konektoru, uživatelsky nejdůležitější).

Rozhraní lze rozdělit podle několika hledisek:

Podle způsobu komunikace

  • kabelové
  • bezdrátové

Podle směru komunikace

  • jednosměrná
  • obousměrná

Podle druhu signálu

  • analogové
  • digitální

Podle účelu

  • univerzální (datové)
  • grafické
  • zvukové
  • síťové
  • napájecí

Univerzální rozhraní počítače

Universal Serial Bus (USB)

  • univerzální a nejpoužívanější rozhraní součastnosti
  • slouží k připojení celé řady periferních zařízení nebo datových úložišť (kromě přenosu dat, slouží i k napájení připojeného zařízení)

Přenosové standardy

Přenosový standard kromě jiného definuje hlavně přenosovou rychlost dat mezi zapojenými zařízeními.

  • USB 1.0 (dnes se již nepoužívá),
  • USB 2.0 (většina dnešních "nenáročných" periférií - klávesnice, myši, tiskárny, skenery aj., starší "flashdisky" a externí disky),
  • USB 3.0 (datové náročnější zařízení, hlavně externí disky a novější "flashdisky"),
  • USB 3.1, 3.2 (pouze pro zařízení s konektory typu C)

Konektory USB 3.0 jsou většinou od starších odlišeny modrou barvou.

Zakončení kabelů a typy konektorů

  • USB type A - vyskytuje v několika velikostech (viz. obrázek 1.1) a najdete jej vždy v počítačích (stolních i přenosných) a u celé řady periferních zařízení (klávesnice, myši, reproduktory, monitory, televizory, herní konzole, aj.), menší varianty v prvních chytrých telefonech či digitálních fotoaparátech a kamerách
  • USB type B - vyskytuje v několika velikostech (viz obrázek 1.2) a najdete jej většinou u tiskáren, skenerů, externích datových zařízení, v chytrých telefonech, tabletech, digitálních fotoaparátech či kamerách, aj.
  • USB type C - nejnovější typ, vyskytuje se pouze v jedné velikosti, na rozdíl od předchozích má oboustranný konektor; najdete jej hlavně v nových počítačích, chytrých telefonech či tabletech (jako jediný podpoduje standard USB 3.1)

usb_standard_a_male

Obr. 1.1: Zakončení USB kabelů typu "A" (Standard, Mini, Micro).

Obr. 1.2: Zakončení USB kabelů typu "B" (Standard, Mini, Micro).

Obr. 1.3: Zakončení USB kabelů standardu 3.0 - 3.1 (Standard A, Standard B, Micro B, Typ C).

usb konektory

Obr. 1.4: Přehled USB konektorů na straně zařízení.

FireWire (IEEE 1394)

  • FireWire je též univerzální rozhraní, které se tolik neprosadilo jako USB, i když dosahuje vyšší reálné přenosové rychlosti než USB
  • důvodem jsou vyšší výrobní náklady, proto rozhraní mají ve výbavě většinou dražší modelové řady stolních PC či notebooků (např. od firmy Apple)
  • dnes se využívá především pro připojení digitálních videokamer či rychlých externích disků
  • nevýhodou je i fakt, že novější přenosový standard má jiné zakončení kabelů než starší typ (není zpětně kompatibilní na rozdíl od USB)

Přenosové standardy

  • FireWire 400 (starší)
  • FireWire 800 (novější, vyšší přenosová rychlost)

Zakončení kabelů a typy konektorů

  • FireWire 400 (6-pin) - s napájením pro připojené zařízení
  • FireWire 400 (4-pin) - bez napájení pro připojené zařízení
  • FireWire 800 (9-pin)  s napájením pro připojené zařízení 

Obr. 2.1: Zakončení FireWire kabelů (6-pin, 4-pin, 9-pin).

  

Obr. 2.2: Přehled FireWire konektorů na straně zařízení.

External SATA (eSATA)

  • kabelové rozhraní pro připojení externích datových zařízení (pevné disky, SSD disky, optické mechaniky)
  • výhodou je vyšší přenosová rychlost než USB (využívá stejné přenosové standardy jako interní SATA, max. 300 - 600 MB/s)
  • nevýhodou je, že rozhraní neumožňuje napájet připojené zařízení na rozdíl od USB (zařízení musí být připojeno samostatným napájecím kabelem)

esata_male

Obr. 3: Kabelové zakončení rozhraní eSATA a konektor na straně zařízení.

Bluetooth (BT)

  • univerzální bezdrátové rozhraní počítače pro připojení různých zařízení, např.: sluchátka, myš, klávesnice, malé reproduktory, handsfree sady, chytré hodinky, aj.
  • rozhraní není určené pro přenos velkých objemů dat, jelikož jeho maximální rychlost přenosu je dnes až 3 MB/s a maximální dosah kolem 10 metrů (pro bezdrátový přenos dat je určeno spíše rozhraní WiFi)

bluetooth

Obr. 4: Logo Bluetooth.

Grafická rozhraní počítače

  • slouží hlavně pro připojení zobrazovacích zařízení, jako jsou monitory, datové projektory či televizory
  • grafických rozhraní se dnes používá celá řada, hlavně tyto:
    • Video Graphics Array (VGA)
    • Digital Visual Interface (DVI)
    • DisplayPort (DP)
    • High Definition Multimedia Interface (HDMI)
  • rozhraní DisplayPort a HDMI jsou schopna přenášet kromě videa i audio a data

Video Graphics Array (VGA)

  • nejstarším typem rozhraní, pouze analogové
  • využívá se hlavně pro připojené dataprojektorů nebo starších monitorů, je vždy v základní výbavě každého počítače
  • existuje i rozhraní miniVGA, které měly starší počítače od firmy Apple (do roku 2004)

Obr. 5.1: Kabelové zakončení VGA a konektor VGA na straně zařízení.

Digital Visual Interface (DVI)

  • digitální grafické rozhraní, které však neumožňuje přenos audio signálu
  • využívá se hlavně pro připojení novějších monitorů a dataprojektorů
  • existuje i rozhraní miniDVI, které opět měly ve výbavě starší počítače Apple (do roku 2009)

Obr. 5.2: Kabelové zakončení DVI a konektor DVI na straně zařízení.

Display Port (DP)

  • digitální grafické rozhraní, které umožňuje kromě videa přenášet i audio a další data,
  • využívá se hlavně v dnešních počítačích pro připojení monitorů či dataprojektorů, které mají ve výbavě zabudované reproduktory
  • existuje i rozhraní Mini DP, které se využívá hlavně v počítačích Apple a nese pojmenování Thunderbold

Obr. 5.3: Kabelové zakončení DP a konektory DP na straně zařízení (vč. Mini DP/Thunderbold).

High Definition Multimedia Interface (HDMI)

  • digitální grafické rozhraní, které umožňuje kromě videa přenášet i audio a další data,
  • využívá se nejen v dnešních počítačích pro připojení monitorů či dataprojektorů, ale také pro propojení s moderními televizory či multimediálními přehrávači
  • existuje i varianty Mini HDMI a Micro HDMI, které využívají především chytré telefony, tablety či digitální kamery

Obr. 5.4: Kabelové zakončení HDMI a konektory HDMI na straně zařízení (Standard/Mini/Micro).

 

Zvuková rozhraní počítače

Audio Jack (TRS)

  • nejznámější a nejpoužívanější zvukové rozhraní, známé pod pojmenováním Audio Jack
  • oficiálně se však rozhraní nazývá Tip Ring Sleeve (TRS)
  • rozhraní je pouze analogové a slouží pouze pro přenos zvuku (pro přenos zvuku i obrazu nahrazeno rozhraními DP či HDMI)
  • kabelové zakončení rozhraní má dnes tři varianty:
    • Micro Jack (průměr 2,5 mm) - najdete jej u některých kapesních hudebních přehrávačů
    • Mini Jack (průměr 3,5 mm) - najdete jej u většiny audio zařízení (sluchátka, reproduktory, stolní mikrofony)
    • Jack (průměr 6,3 mm) - využívá se hlavně u profesionálních zvukových zařízení
  • rozhraní má též i několik standardů, které se odlišují počtem tzv. "mezikroužků" na kabelové koncovce
    • TS (jeden "mezikroužek", pouze mono, využívá se hlavně u profesionální audio techniky)
    • TRS (dva "mezikroužky", stereo zvuk, zapojení reproduktorů či běžných sluchátek)
    • TRRS (tři mezikroužky, stereo zvuk + mikrofon, např. sluchátka u chytrých telefonů)

Obr. 6.1: Různé podoby kabelového zakončení rozhraní TRS.

  • jelikož rozhraní používá stejné konektory pro více koncových zařízení (hlavně v případě prostorového zvuku), jsou konektory většinou barevně odlišeny (viz obrázek)
    • světlezelená – výstupní do předních stereo reproduktorů nebo sluchátek
    • světlemodrá – vstupní z různých zvukových zařízení, např. zesilovače
    • růžový – vstupní pro připojení mikrofonu
    • oranžový – výstupní do centrálního a basového reproduktoru
    • černý – výstupní do zadních stereo reproduktorů
    • šedý – výstupní do bočních stereo reproduktorů

Obr. 6.2: Barevné odlišení audio konektorů na straně zařízení.

Síťová rozhraní počítače

RJ45 (Ethernet)

  • nejpoužívanější kabelové rozhraní pro připojení do počítačové sítě
  • pro zapojení se využívají kabely UTP a STP (tzv. kroucené dvoulinky) a koncovky označované jako RJ45 (oficiální označení je však 8P8C)
  • kabely obsahují 8 vodičů, které jsou barevně odlišeny, jelikož se musí zapojit do koncovky ve správném pořadí
  • hlavní dva způsoby zapojení vodičů jsou: nekřížený/přímý (pro zapojení do strukturované počítačové sítě, např. škola, firma) a křížený (pro přímé propojení dvou zařízení, např. dvou počítačů)
  • dnes se využívají dva rychlostní standardy:
    • 10/100 Mbit/s
    • 1000 Mbit/s (1 Gbit/s)

rj45_female
Obr. 7.1: Kabelové zakončení RJ45. Obr. 7.2: Zakončení RJ45 na straně PC.

Wi-Fi

  • bezdrátové rozhraní pro připojení do počítačové sítě
  • rozhraní pracuje ve dvou vysílacích pásmech (2,4 GHz a 5 GHz) s dosahem cca. 100 metrů
  • pro rozhraní jsou též stanoveny různé přenosové standardy (oficiální označení IEEE 802.11):
    • 802.11agb (max. 54 Mbit/s, starší síťové karty či modemy)
    • 802.11n (max. 150 Mbit/s, novější, nejběžnější, cenově nejvýhodnější)
    • 802.11ac (max. 867 Mbit/s, nejnovější, avšak cenově náročnější)

Obr. 8: Logo rozhraní Wi-Fi.

Ostatní rozhraní počítače

PS/2

  • kabelové rozhraní pro připojení klávesnice nebo polohovacího zařízení (myš, trackball)
  • v dnešní době bylo vytlačeno rozhraním USB, avšak občas se ním stále setkáme
  • jelikož jsou konektory stejné, byly barevně odlišeny tak, aby nedošlo k záměně při zapojování (fialová pro klávesnici a zelená pro polohovací zařízení)
PS/2 Mouse  PS/2 Keyboard
Obr. 9.1: PS/2 pro myš. Obr. 14b: 9.2 pro klávesnici. Obr. 9.3: Duální varianta PS/2.

Paralelní port (LPT)

  • starší rozhraní, které bylo nahrazeno USB rozhraním
  • dnes se jím propojují starší tiskárny nebo skenery

Sériový port (COM)

  • starší rozhraní, které bylo nahrazeno USB rozhraním
  • dnes se jím propojují např. starší vědecké měřicí přístroje
lpt com
Obr. 10.1: Paralelní port (LPT). Obr. 10.2: Sériový port (COM).

Použité zdroje:

Obr. 1.1: Zakončení USB kabelů typu "A" (Standard, Mini, Micro). [citováno 2017-12-30]. Autor: thefigg88 - vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cable_Connector_Reference_Chart.pdf.
Obr. 1.2: Zakončení USB kabelů typu "B" (Standard, Mini, Micro). [citováno 2017-12-30]. Autor: thefigg88 - vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cable_Connector_Reference_Chart.pdf.
Obr. 1.3: Zakončení USB kabelů standardu 3.0 - 3.1 (Standard A, Standard B, Micro B, Typ C). [citováno 2017-12-30]. Autor: thefigg88 - vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cable_Connector_Reference_Chart.pdf.
Obr. 1.4: Přehled USB konektorů na straně zařízení. [citováno 2016-11-18]. Autor: Milos634 - vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=42694553.
Obr. 2.1: Zakončení FireWire kabelů (6-pin, 4-pin, 9-pin). [citováno 2017-12-30]. Autor: thefigg88 - vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cable_Connector_Reference_Chart.pdf.
Obr. 2.2: Přehled FireWire konektorů na straně zařízení. Vlastní zpracování.
Obr. 3: Kabelové zakončení rozhraní eSATA a konektor na straně zařízení. [citováno 2017-12-30]. Autor: thefigg88 - vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cable_Connector_Reference_Chart.pdf.
Obr. 4: Logo Bluetooth. [citováno 2015-08-01]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/fc/BluetoothLogo.svg/220px-BluetoothLogo.svg.png>.
Obr. 5.1: Kabelové zakončení VGA a konektor VGA na straně zařízení. [citováno 2017-12-30]. Autor: thefigg88 - vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cable_Connector_Reference_Chart.pdf.
Obr. 5.2: Kabelové zakončení DVI a konektor DVI na straně zařízení. [citováno 2017-12-30]. Autor: thefigg88 - vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cable_Connector_Reference_Chart.pdf.
Obr. 5.3: Kabelové zakončení DP a konektory DP na straně zařízení (vč. Mini DP/Thunderbold). [citováno 2017-12-30]. Autor: thefigg88 - vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cable_Connector_Reference_Chart.pdf.
Obr. 5.4: Kabelové zakončení HDMI a konektory HDMI na straně zařízení (Standard/Mini/Micro). [citováno 2017-12-30]. Autor: thefigg88 - vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cable_Connector_Reference_Chart.pdf.
Obr. 6.1: Různé podoby kabelového zakončení rozhraní TRS. [citováno 2017-12-30]. Autor: thefigg88 - vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cable_Connector_Reference_Chart.pdf.
Obr. 6.2: Barevné odlišení audio konektorů na straně zařízení. [citováno 2017-12-30]. Autor: thefigg88 - vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cable_Connector_Reference_Chart.pdf.
Obr. 7.1: Kabelové zakončení RJ45. [citováno 2015-08-01]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://en.wikipedia.org/wiki/Modular_connector#/media/File:EthernetCableBlue2.jpg>.
Obr. 7.2: Zakončení RJ45 na straně PC. [citováno 2015-11-18]. Learning About Computers, 2015. Dostupný na WWW: <http://www.learning-about-computers.com/tutorials/images/rj45.jpg>.
Obr. 8: Logo rozhraní Wi-Fi. [citováno 2015-08-01]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/Wi-Fi#/media/File:Wi-Fi_Logo.svg>.
Obr. 9.1: PS/2 konektor pro myš. [citováno 2016-12-21]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <By Mobius - Mobius, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=944279>.
Obr. 9.2: PS/2 konektor pro klávesnici. [citováno 2016-12-21]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <By Mobius - Mobius, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=944279>.
Obr. 9.3: Duální varianta PS/2. [citováno 2015-08-01]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://commons.wikimedia.org/wiki/PS/2_connector#/media/File:PS2_dual_connector.JPG>.
Obr. 10.1: Paralelní port (LPT). [citováno 2015-08-01]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/24/Parallelport.jpg/300px-Parallelport.jpg>.
Obr. 10.2: Sériový port (COM). [citováno 2015-08-01]. PassMark Software, 2015. Dostupné na WWW: <http://www.passmark.com/images/serial-port-hires.jpg>.

 

52.2 Rozhraní počítače (test)

Otázky10
K dispoziciVždy
Možnost zpětné navigaceOdepřeno
Spustit test

53. Základy počítačových sítí

22. základní škola Plzeň, Na Dlouhých 49, příspěvková organizace

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Projekt MŠMT ČR EU PENÍZE ŠKOLÁM
Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.2732
Název projektu školy EU Peníze školám
Klíčová aktivita III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Sada č. 1

Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_1ICT8roč_53

Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie

Vzdělávací obor: Informatika

Název: Základy počítačových sítí

Autor: Mgr. Ondřej Hajduch

Stručná anotace: Popis základů počítačových sítí.

Klíčová slova: Klient, Server, Paket, Protokol, PAN, LAN, MAN, WAN, IP adresa, IPv4, IPv6, veřejná IP adresa, privátní IP adresa, MAC adresa.

Metodické zhodnocení: Žáci popíší základy počítačových sítí.

Ověřeno: 29. 11. 2012 (VIII.A)

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ondřej Hajduch

53.1 Základy počítačových sítí (studijní text)

Základní pojmy

Počítačová síť – spojení dvou a více počítačů pro vzájemné sdílení svých prostředků (soubory, zařízení).

Klient – běžná pracovní stanice zapojená v počítačové síti, může pouze využívat služeb poskytovaných v rámci počítačové sítě.

Server – speciální pracovní stanice zapojená v počítačové síti určená pro správu a řízení této počítačové sítě, poskytuje ostatním klientům síťové služby.

Paket – blok dat posílaný v počítačové síti (soubor se může skládat z několika paketů).

Protokol – standard (směrnice) podle kterého se přenášejí data v počítačových sítích.

Typy počítačových sítí podle vzájemného vztahu zapojených prvků

KLIENT – KLIENT

  • všechny prvky zapojené v sítí jsou si rovny a mají stejná přístupová práva (anglicky: peer-to-peer, P2P).

KLIENT – SERVER

  • minimálně jeden prvek je nadřazen všem a vyhrazen jen pro práci v síti (označen jako server) a poskytuje služby běžným "klientům".

Typy počítačových sítí podle velikosti

PAN (Personal Area Network) – osobní síť

  • velikost: řádově několik metrů;
  • příklad: propojení mobilních telefonů (Bluetooth), domácí bezdrátová WiFi síť.

LAN (Local Area Network) – lokální síť

  • nejrozšířenější typ;
  • velikost řádově desítky až stovky metrů, většinou v jedné či dvou budovách;
  • příklad: školní síť, firemní síť.

MAN (Metropolitan Area Network) – metropolitní síť

  • spojení několika lokálních síti se společným zájmem;
  • velikost řádově několik kilometrů, velké množství budov;
  • příklad: městská síť (školy, knihovny, divadla, muzea, galerie).

WAN (Wide Area Network) – rozlehlá síť

  • sítě sloužící miliónům obyvatel, veřejné;
  • velikost řádově stovky kilometrů až tisíce;
  • příklad: Internet (někdy se označuje GAN – Global Area Network), sítě bankomatů, sítě telefonních operátorů;
  • POZOR! Nezaměňovat s pojmem WLAN = Wireless LAN (bezdrátová lokální síť).

Možnosti identifikace

Každé zařízení zapojené v sítí je identifikováno pomocí tzv. IP adresy (IP = Internet Protocol). Pro lepší přístup a zapamatování se využívá ještě identifikace pomocí tzv. doménové adresy (např. www.seznam.cz). O správné přiřazení doménové adresy k IP adrese se stará služba DNS (Domain Name System).

IP adresa

  • nelze si libovolně vymyslet, je nám přidělena (mezinárodní autorita, správce sítě)
  • v rámci jedné sítě musí být jedinečná (nesmí se opakovat)
  • existují dvě varianty: IPv4 a IPv6

IPv4

  • IPv4 se skládá ze čtyř čísel oddělených tečkou
  • každé číslo je v rozmezí od 0 do 255 (zabírá 1 bajt), celkem pak zabírá IP adresa 4 bajty (32 bitů)
  • maximálně lze vytvořit asi 232 adres, což je asi 4,3 miliardy možných adres (dnes již nedostačuje)

192.168.49.123

IPv6

  • nový formát a velikost, skládá se osmi skupin po čtyřech hexadecimálních číslicích (0–9, A–F), které jsou odděleny dvojtečkou;
  • každá skupina zabírá 16 bitů (2 bajty), celkem pak celá IP adresa zabírá 128 bitů (16 bajtů)
  • maximálně lze vytvořit 2128 adres, což je asi 3 × 1038 možných adres (300 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000).
  • přechod na tuto verzi je postupný (ne všechna síťová zařízení s ní umí pracovat).

2001:0718:1c01:0016:0214:22ff:fec9:0ca5

Veřejná IP adresa a privátní IP adresa

  • pokud chcete, aby váš počítač byl v síti Internet „vidět“, musíte mít přidělenou od poskytovatele připojení (zaplacenou) tzv. veřejnou IP adresu
  • s veřejnou IP adresou můžete provozovat síťové služby (webové stránky, poštovní servery, herní servery, tiskové servery, vzdálený přístup do PC, atd.)
  • naopak s privátní (neveřejnou) IP adresou můžete tyto síťové služby pouze využívat

MAC adresa

  • je jedinečný identifikátor síťového zařízení (na světě není jiného zařízení se stejnou MAC adresou)
  • MAC adresa je určena výrobcem zařízení a nelze ji měnit
  • má podobu šestice dvojciferných hexadecimálních čísel (0-9, A-F) oddělených pomlčkami nebo dvojtečkami
  • nejčastěji se MAC adresa využívá pro zabezpečení bezdrátových sítí WiFi tak, že se určí které MAC adresy se mohou k síti připojit

01-23-45-67-89-AB nebo 01:23:45:67:89:AB

53.2 Základy počítačových sítí (test)

Otázky10
K dispoziciVždy
Možnost zpětné navigaceOdepřeno
Spustit test

54. Topologie počítačových sítí

22. základní škola Plzeň, Na Dlouhých 49, příspěvková organizace

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Projekt MŠMT ČR EU PENÍZE ŠKOLÁM
Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.2732
Název projektu školy EU Peníze školám
Klíčová aktivita III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Sada č. 1

Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_1ICT8roč_54

Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie

Vzdělávací obor: Informatika

Název: Topologie počítačových sítí

Autor: Mgr. Ondřej Hajduch

Stručná anotace: Charakteristika topologií počítačových sítí.

Klíčová slova: topologie hvězda, strom, kruh, sběrnice.

Metodické zhodnocení: Žáci charakterizují topologii počítačových sítí.

Ověřeno: 6. 12. 2012 (VIII.A)

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ondřej Hajduch

54.1 Topologie počítačových sítí (studijní text)

Topologie počítačové sítě je rozložení jednotlivých zařízení a způsob jejich vzájemného propojení. Nejčastějšími topologiemi sítí mohou být:

  • sběrnice
  • hvězda
  • kruh
  • strom

Topologie sítí: sběrnice (bus)

  • skládá se z jediného přenosového média (sběrnice), které v jedné řadě propojuje všechny počítače v síti

Výhody

  • snadná realizace a rozšíření
  • nízké pořizovací náklady
  • vhodná pro malé a dočasné sítě

Nevýhody

  • omezená rychlost s rostoucím počtem zapojených stanic
  • kolize hlavní sběrnice znamená pád celé sítě
  • omezený počet připojených stanic a délka kabelů
  • dochází ke kolizím mezi pakety

Obr. 1: Schéma topologie sítě - sběrnice.

Topologie sítí: hvězda (star)

  • počítače jsou připojeny pomocí kabelů k centrálnímu prvku celé sítě (hub, switch, router)

Výhody

  • kolaps jedné stanice nebo přerušení kabelu nemá vliv na funkčnost sítě
  • vyšší rychlost komunikace
  • snadné rozšíření a vyhledání závady
  • nedochází ke kolizím mezi pakety

Nevýhody

  • kolaps centrálního prvku znamená kolaps celé sítě
  • velké množství kabelů (ke každé stanici jeden)
  • vyšší náklady (pořízení centrálního prvku)

Obr. 2: Schéma topologie sítě - hvězda.

Topologie sítí: kruh (ring)

  • propojuje počítače pomocí kabelu v jediném okruhu, signál postupuje po smyčce v jednom směru a prochází všemi stanicemi

Výhody

  • jednoduchý přenos a snadné rozšíření
  • nízké pořizovací náklady
  • nedochází ke kolizím mezi pakety

Nevýhody

  • přerušení kabelu nebo kolaps jedné stanice znamená kolaps celé sítě
  • data (pakety) musí projít všemi stanicemi - delší doba odevzy
  • špatné hledání závady

Obr. 3: Schéma topologie sítě - kruh.

Topologie sítí: strom

  • vychází z topologie „hvězda“, kdy jednotlivé centrální prvky „hvězd“ jsou spojeny do jednoho nadřazeného prvku (struktura připomíná strom)

Výhoda

  • větší bezpečnost (více aktivních prvků)
  • méně kabelů
  • pokud selže aktivní prvek jen na jedné větvi, ostatní větve fungují dál

Nevýhody

  • závada hlavního centrálního prvku znamená pád celé sítě
  • vyšší náklady (pořízení většího množství centrálních prvků)

Obr. 4: Schéma topologie sítě - strom.

Použité zdroje

Obr. 1: Schéma topologie sítě - sběrnice. [citováno 2012-03-24]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/File:NetworkTopology-Bus.png>.
Obr. 2: Schéma topologie sítě - hvězda. [citováno 2012-03-24]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/File:NetworkTopology-Star.png>.
Obr. 3: Schéma topologie sítě - kruh. [citováno 2012-03-24]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/File:NetworkTopology-Ring.png>.
Obr. 4: Schéma topologie sítě - strom. [citováno 2012-03-24]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/File:NetworkTopology-Tree.png>.

54.2 Topologie počítačových sítí (test)

Otázky10
K dispoziciVždy
Možnost zpětné navigaceOdepřeno
Spustit test

55. Síťové prvky

22. základní škola Plzeň, Na Dlouhých 49, příspěvková organizace

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Projekt MŠMT ČR EU PENÍZE ŠKOLÁM
Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.2732
Název projektu školy EU Peníze školám
Klíčová aktivita III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Sada č. 1

Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_1ICT8roč_55

Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie

Vzdělávací obor: Informatika

Název: Síťové prvky

Autor: Mgr. Ondřej Hajduch

Stručná anotace: Charakteristika síťových prvků.

Klíčová slova: aktivní síťový prvek, router, switch, pasivní síťový prvek.

Metodické zhodnocení: Žáci charakterizují síťové prvky (aktivní, pasivní).

Ověřeno: 11. 12. 2012 (VIII.A)

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ondřej Hajduch

55.1 Síťové prvky (studijní text)

Síťovým prvkem se rozumí jakákoliv část počítačové sítě. Počítačové sítě jsou budovány pomocí síťových prvků.

Základní rozdělení:

  • aktivní síťové prvky (v počítačové sítí se aktivně podílejí na řízení a chodu celé nebo části sítě)
  • pasivní síťové prvky (spojují aktivní síťové prvky - fyzické propojení).

Aktivní síťové prvky

Hub - rozbočovač

  • slouží k větvění počítačových sítí u topologií typu hvězda či strom
  • provádí jednoduché zkopírování vstupního signálu na všechny výstupní porty

Obr. 1: Ethernetový hub.

Switch - přepínač

  • slouží k propojování jednotlivých částí jedné sítě (topologie hvězda nebo strom)
  • na rozdíl od hubu posílá signál pouze na požadovaný výstupní port (šetří síťový provoz)

Obr. 2: 48-portový switch určený pro lokální sítě.

Router - směrovač

  • slouží ke spojování dvou oddělených sítí a přenášení dat mezi nimi
  • nejčastěji se používá pro spojení vnitřní sítě (např. domácí sítě) s vnější sítí (např. Internet)
  • může obsahovat Wi-Fi modul pro bezdrátové sítě

Obr. 3: Router s Wi-Fi modulem pro domácí použití.

Access point - přístupový bod

  • slouží pro připojování klientů v rámci jedné bezdrátové sítě Wi-Fi
  • na rozdíl od routeru není schopen komunikovat s vnější sítí

ap

Obr. 4: Access point.

Modem

  • slouží pro převod mezi analogovým a digitálním signálem
  • používají především pro přenos digitálních dat pomocí analogové přenosové trasy
  • existují několik typů podle typu připojení (telefonní modem, kabelový modem, Wi-Fi modem, atd.)

modem

Obr. 5: Kabelový modem.

Další aktivní síťové prvky

  • gateway (brána) - převádí formát dat z jedné sítě do formátu druhé sítě (např. síť Internet a síť GSM)
  • repeater (opakovač) – slouží k jednoduché činnosti – posilování posílaného signálu
  • firewall – slouží k filtrování příchozích dat a zamezení vstupu nebezpečných dat
  • bridge (most) – slouží pro komunikaci mezi oddělenými částmi jedné sítě (snižuje zátěž celé sítě)
  • printserver (tiskový server) - slouží pro zapojení tiskárny do síťového provozu

Pasivní síťové prvky

  • kabeláž – metalická (kovová) nebo optická
  • počítačové zásuvky - přípojné místo pro koncové zapojení stanice
  • propojovací panely (patch panely) - končí v nich kabely z počítačových zásuvek, které jsou dále propojeny do centrálního prvku (např. switch)
  • rozvodné skříně (racky) - pro namontování patch panelů a další aktivních prvků,
  • antény

Obr. 6: Rozvodná skříň (rack) s několika switchi a kabeláží.

Použité zdroje

Obr. 1: Ethernetový hub. [citováno 2015-08-05]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/Hub#/media/File:4_port_netgear_ethernet_hub.jpg>.
Obr. 2: 48-portový switch určený pro lokální sítě. [citováno 2012-03-24]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/File:Linksys48portswitch.jpg>.
Obr. 3: Router s WiFi modulem pro domácí použití. [citováno 2012-03-24]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File%3ARouter_D-Link_DIR-600.jpg>.
Obr. 4: Access point. [citováno 2015-08-05]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/Př%C3%ADstupový_bod#/media/File:Planet_WAP-4000.JPG>.
Obr. 5: Kabelový modem. [citováno 2015-08-05]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/Kabelový_modem#/media/File:SBV6120E.jpg>.
Obr. 6: Rozvodná skříň (rack) s několika switchi a kabeláží. [citováno 2012-03-24]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File%3AComputer_rack_with_switches_and_cables.jpg>.

55.2 Síťové prvky (test)

Otázky10
K dispoziciVždy
Možnost zpětné navigaceOdepřeno
Spustit test

56. Software

22. základní škola Plzeň, Na Dlouhých 49, příspěvková organizace

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Projekt MŠMT ČR EU PENÍZE ŠKOLÁM
Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.2732
Název projektu školy EU Peníze školám
Klíčová aktivita III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Sada č. 1

Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_1ICT9roč_56

Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie

Vzdělávací obor: Informatika

Název: Software

Autor: Mgr. Ondřej Hajduch

Stručná anotace: Charakteristika softwaru (základní rozdělení, typy, licence).

Klíčová slova: systémový software, aplikační software, svobodný software, proprietární software, licence.

Metodické zhodnocení: Žáci charakterizují software (základní rozdělení, typy, licence).

Ověřeno: 10. 9. 2012 (IX.A)

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ondřej Hajduch

56.1 Software (studijní text)

Vymezení pojmu software, počítačový program a počítačová data

Software 

Veškeré programové vybavení počítače, na které si, jednoduše řečeno, nelze „sáhnout“. Někdy se též nesprávně označuje pojmem počítačový program (zkráceně program) nebo aplikace.

Počítačový program

Seznam instrukcí (příkazů) pro zpracování počítačových dat pomocí počítače. Počítačový program je nejčastěji uložen v tzv. spustitelných souborech.

Počítačová data

Jsou veškeré informace (bity), které zpracovává počítač pomocí počítačového programu. Počítačovými daty mohou být:

  • data posílaná mezi součástmi PC (základní deska, procesor,...),
  • uložené datové soubory na datovém médiu (dokumenty, obrázky,...),
  • spustitelné soubory reprezentující počítačový program.

Software je tedy tvořen spustitelnými soubory (obsahují počítačový program) a datovými soubory, které potřebuje daný počítačový program.

Základní rozdělení softwaru

Systémový software - zajišťuje základní fungování počítače

  • firmware - program obsažený v hardwaru, podle něho hardware pracuje (např.: BIOS)
    • BIOS (Basic Input Output System) – používá se při startu počítače pro nastavení připojeného hardwaru a následnému spuštění operačního systému
  • operační systém – nejdůležitější software pro fungování počítače
    • jádro operačního systému – základní funkce
    • nástroje operačního systému – rozšiřující funkce (Malování, Kalkulačka, Prohlížeč obrázků,…)

Aplikační software - pro efektivnější používání počítače

  • bezpečnostní software
  • textové editory
  • tabulkové editory
  • prezentační editory
  • databázový software
  • internetové prohlížeče
  • e-mailový klienti
  • software pro zpracování grafiky
  • software pro zpracování zvuku
  • software pro zpracování videa
  • vývojový a programátorský software
  • správci souborů a zálohovací software
  • komunikační software
  • zábavný a vzdělávací software
  • … další

Typy softwaru podle licenčních podmínek

Svobodný software

Svobodný software (někdy označovaný free software nebo open-source) je program, který lze plně využívat bez nutnosti za něj zaplatit a navíc je k dispozici zdrojový kód počítačového programu, který si může uživatel změnit dle libosti. (např. operační systém Linux)

Proprietární (komerční) software

Proprietární software jsou programy, které lze využívat podle podmínek licence autora programu. Na rozdíl od svobodného softwaru nemá uživatel možnost měnit jeho zdrojový kód.

Licence

  • jedná se o povolení a používání a šíření softwaru, který je chráněn zákonem

Druhy licencí pro proprietární software

  • freeware – bez časového a funkčního omezení, zdarma, volně šiřitelný
  • adware – volně šiřitelný, bez omezení, ale má zabudovanou reklamu (po nákupu licence je reklama odstraněna)
  • shareware – plně funkční, ale má funkční omezení po uplynutí určité doby (funguje dál)
  • trialware – plně funkční, ale po uplynutí určité doby přestane zcela fungovat (nutnost zakoupit licenci)
  • demo - funkčně i časově omezené od začátku (cílem je nalákat na zakoupení plné verze)
  • plné verze – bez omezení

Druhy licencí podle počtu instalací

  • single licence - lze nainstalovat jen na jeden počítač současně
  • multi licence - lze nainstalovat na neomezené množství počítačů současně
  • OEM licence - jen při nákupu nového hardwaru (typicky při nákupu s novým počítačem)

56.2 Software (test)

Otázky10
K dispoziciVždy
Možnost zpětné navigaceOdepřeno
Spustit test

57. Operační systémy

22. základní škola Plzeň, Na Dlouhých 49, příspěvková organizace

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Projekt MŠMT ČR EU PENÍZE ŠKOLÁM
Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.2732
Název projektu školy EU Peníze školám
Klíčová aktivita III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Sada č. 1

Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_1ICT9roč_57

Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie

Vzdělávací obor: Informatika

Název: Operační systémy

Autor: Mgr. Ondřej Hajduch

Stručná anotace: Charakteristika operačních systémů (funkce, uživatelské prostředí, rodiny operačních systémů).

Klíčová slova: operační systém, uživatelské prostředí, Windows, Windows NT, DOS, Linux, MacOS, Android, iOS.

Metodické zhodnocení: Žáci charakterizují operační systémy (funkce, uživatelské prostředí, rodiny operačních systémů).

Ověřeno: 13. 9. 2012 (IX.A)

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ondřej Hajduch

57.1 Operační systémy (studijní text)

Operační systém

  • základní software, který je dnes nutný k fungování počítače,
  • prostředník mezi hardwarem, BIOSem a aplikacemi,
  • vykonává řadu operací, které by musel provádět speciální program,

Základ činnosti operačního systému

  • po zapnutí počítače se aktivuje BIOS, který provede základní nastavení hardwaru v počítači
  • poté BIOS předá řízení počítače operačnímu systému, který načte své jádro do operační paměti (část paměti v paměťovém modulu)
  • po načtení jádra spouští OS svoje systémové nástroje nebo ostatní software podle požadavků uživatele

Základní funkce jádra operačního systému

  • zajišťuje vstup dat ze vstupních zařízení (klávesnice, myš)
  • organizuje přístup a využívání hardwaru (využití procesoru, přístup k datům na disku nebo RAM paměti, výstup na grafickou a zvukovou kartu, apod.)
  • spravuje komunikaci s externími zařízeními připojených k počítači (tiskárny, atd.)
  • reaguje na chybové stavy programů a mylné požadavky uživatele

Uživatelské prostředí

  • je prostředí, v němž se uživatel OS pohybuje a pomocí kterého komunikuje s hardwarem a jiným softwarem
  • existují několik typů uživatelského prostředí:

Příkazový řádek

  • uživatel komunikuje s operačním systém jen pomocí příkazů zadávaných do přikazové řádky
  • ovládá se pouze klávesnicí
  • pro velmi jednoduché operace jsou velmi složité textové příkazy, příklad: zkopírování souboru do složky (COPY C:\Data\soubor.txt C\Data2\)

Obr. 1: Příklad příkazového řádku.

Textové prostředí

  • mezistupeň mezi příkazovým řádkem a plným grafickým prostředím
  • obrazovka je rozdělena na pevný počet řádků a sloupců a do každé pozice lze zobrazit pouze jeden znak
  • lze ovládat pomocí klávesnice i počítačové myši
  • nenáročný na hardware počítače

Obr. 2: Příklad textového uživatelského prostředí.

Grafické prostředí

  • uživatelsky přívětivější, graficky ztvárněné prostředí (ikony, okna,…)
  • je ovládaný pomocí myši, klávesnice pro zadávání textových informací
  • dnes ho využívá většina známých OS
  • náročnější na grafický výkon počítače

Obr. 2: Příklad grafického uživatelského prostředí.

Řady operačních systémů pro osobní počítače

Unix

  • první operační systém z konce 60. let 20 století
  • stal se základem většiny pozdějších novodobých operačních systémů (např. Linux, macOS)

DOS

  • operační systém využívající příkazový řádek a jednoduché textové prostředí
  • první verze se objevila v roce 1981
  • dnes se už nevyvíjí, ale je používaný pro svoji spolehlivost
  • nejúspěšnější byl MS-DOS (od Microsoftu), dále pak FreeDOSDR-DOS

Windows

  • proprietární operační systém od společnosti Microsoft pro počítače IBM kompatibilní
  • jádro tvoří operační systém MS-DOS, pouze bylo přidáno grafické uživatelské rozhraní
  • patřil mezi nejrozšířenější operační systém (vývoj ukončen v roce 2001, přechod na jádro Windows NT)
  • první verze od roku 1985 (Windows 1.0), úspěch až po roce 1990 - Windows 3.0
  • nástupci: Windows 3.11 (první česká verze), Windows 95, Windows 98, Windows ME a Windows 2000

Windows NT

  • současný proprietární operační systém společnosti Microsoft s vlastním jádrem
  • nejpoužívanější operační systém na stolních a přenosných počítačích
  • první verze již v roce 1993 - NT 3.0, ale bez velkého úspěchu
  • největšího rozšíření dosáhl až v roce 2001 s verzí Windows XP
  • nástupci: Windows Vista, Windows 7, Windows 8, Windows 8.1,
  • aktuální verze: Windows 10
  • nabízen v několika edicích: Home, Pro, Enterprise

Linux

  • svobodný operační systém s možností úpravy zdrojového kódu
  • první verze se objevila v roce 1991 a vychází z Unixu
  • tvůrcem byl finský programátor Linus Torvalds - odtud název Linux
  • protože Linux vyvíjí velké množství společností, existuje celá řada tzv. distribucí (např. Debian, Fedora, Red Hat, SuSE, Mandriva, Ubuntu, Slax, Gentoo, Knoppix, atd.), které jsou nabízeny zdarma či za menší dobrovolný poplatek

macOS (dříve MacOS nebo OS X)

  • proprietátní operační systém od společnosti Apple, výhradně pro jejich počítače (iMac, macbook, aj.)
  • vyvíjen od roku 1984 (první verze se jmenovala System 1)
  • v minulosti měl různé názvy: System, Mac OS X, OS X
  • dnes je aktuální verze s označením macOS Catalina

Chrome OS

  • operační systém vyvíjený společností Google již od roku 2010
  • jedná se o kombinaci klasického Linuxu, webového prohlížeče Chrome a operačního systému Android (fungují zde aplikace z Google Play)
  • určen hlavně pro práci s webovými aplikacemi na noteboocích (pojmenovány jako chromebooky)

Vybrané řady operačních systémů pro tablety a chytré telefony

Android

  • nejpoužívanejší operační systém pro tablety a chytré telefony,
  • vyvíjen společností Google (první verze v roce 2008),
  • postaven na jádru Linuxu,
  • jednotlivé verze systému se jmenují abecedně podle sladkostí (Cupcake, Donut, Eclair, Froyo, Gingerbread, Honeycomb, Ice Cream Sandwich, Jelly Bean, KitKat, 5 Lollipop, 6 Marshmallow, 7 Nougat, 8 Oreo, 9 Pie)
  • aktuální verze: Android 10 (Q).

iOS/iPadOS

  • proprietární operační systém pro zařízení společnosti Apple (iPad, iPhone, iPod),
  • vychází ze systému OS X (společné aplikace, snadná synchronizace)
  • první verze v roce 2007
  • aktuální verze: iOS/iPadOS 13

Windows 10 (dříve Windows Phone)

  • operační systém od společnosti Microsoft,
  • systém se objevuje více na tabletech než chytrých telefonech
  • aktuální verze: Windows 10
  • vývoj byl zastaven a podpora skončí s koncem roku 2019

Další operační systémy: WebOS, Tizen OSSymbian OS, BlackBerry OS

Použité zdroje

Obr. 1: Příklad příkazového řádku. [citováno 2012-04-09]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Python_line_command_1.png>.
Obr. 2: Příklad textového uživatelského prostředí. [citováno 2012-04-09]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Fdedit.png>.
Obr. 3: Příklad grafického uživatelského prostředí. [citováno 2012-04-09]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:KDE_4.png>.

57.2 Operační systémy (test)

Otázky10
K dispoziciVždy
Možnost zpětné navigaceOdepřeno
Spustit test

58. Škodlivý software

22. základní škola Plzeň, Na Dlouhých 49, příspěvková organizace

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Projekt MŠMT ČR EU PENÍZE ŠKOLÁM
Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.2732
Název projektu školy EU Peníze školám
Klíčová aktivita III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Sada č. 1

Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_1ICT9roč_58

Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie

Vzdělávací obor: Informatika

Název: Škodlivý software

Autor: Mgr. Ondřej Hajduch

Stručná anotace: Charakteristika škodlivého software (typy, chování, ochrana).

Klíčová slova: malware, virus, trojan, spam, rootkit, spyware, grayware, phishing, pharming, hoax

Metodické zhodnocení: Žáci charakterizují škodlivý software (typy, chování, ochrana)

Ověřeno: 17. 9. 2012 (IX.A)

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ondřej Hajduch

58.1 Škodlivý software (studijní text)

Malware

Souhrnné označení pro program určený ke vniknutí a poškození počítačového systému či zneužití citlivých dat, pojem malware vychází z anglických malicious software (zákeřný software)

Grayware

Označení pro program nebo soubor jehož činností není poškodit napadený počítačový systém, ale znepříjemnit práci uživateli počítačového systému.

Hacker nebo cracker

Počítačový odborník, který svými znalostmi a dovednostmi dokáže obejít nebo narušit hardwarovou či softwarovou ochranu proti zneužití nebo poškození dat. Hacker tuto činnost však nevykonává pro nelegální činnost, ale jako prostředek k následnému zlepšení nabourané ochrany. Cracker je opak hackera, který svoji činností narušuje počítačový systém s cílem získat a zneužít počítačová data pro svůj prospěch nebo nelegální činnost (v médiích je však často označován jako hacker).

Nejznámější typy malwaru

Počítačový vir (Virus)

Šíří se tak, že uživatel spustí infikovaný program (např. stažený z internetu) se škodlivým kódem. Po spuštění napadá ostatní počítačová data a narušuje činnost počítačového systému. Nedokáže se však sám šířit na jiné zařízení (k tomu potřebuje jiný typ malwaru - počítačového červa)

Počítačový červ (Worm)

Na rozdíl od viru nemá za "úkol" poškodit napadnutý systém, ale využít síťové prostředky zařízení k tomu, aby šířil dál jiné typy škodlivého malwaru (vše dělá automaticky, tudíž uživatel to nemusí ani vědět).

Trojský kůň (Trojan horse)

Funguje tak, že uživatel spustí infikovaný program s vědomím, že se jedná o užitečný program (dokonce může tento program určitou dobu fungovat neškodně, až po několikátém spuštění začne škodit). Chová se tedy obdobně jako počítačový červ s "tváří" neškodného softwaru.

Rootkit

Zákeřný program, který se snaží zamaskovat přítomnost (obelhat antimalwarovou ochranu) jiného malwaru např. viru, trojského koně či červa.

Backdoor

Škodlivý software, který útočníkovi nabízí možnost průniku do systému tzv. zadními vrátky (záměrná chyba v programu). Uživatel činnost backdooru vůbec nepozná. Metodu "zadních vrátek" používají i renomovaní vývojáři, i když to nebylo zatím prokázáno.

Spyware

Sleduje uživatele při práci a získává citlivá data (navštívené stránky, otevřené soubory, hesla, stisknuté klávesy), která potom odesílá autorovi spywaru. Cílem spywaru je v "lepším" případě zjištění preferencí uživatele (navštívené stránky) a jejich následné marketingové využití (cílená reklama). V horším případě je poskytnutí citlivých dat pro nelegální činnost (hesla, atd.)

Adware

Většinou neškodný software, který však masivně otravuje "jen" reklamou ale i odkazy na stránky, ze kterých už lze stáhnout zákeřný software. Jako adware dnes funguje většina aplikací pro tablety a chytré telefony, kdy uživatel po zaplacení mírného poplatku je reklamy zbaven.

Ransomware

Úkolem je napadnout a zašifrovat veškerá data a poté po zaplacení výkupného tyto data opět dešifrovat. 

malware

Obr. 1: Podíl jednotlivých typů malwaru na celkovém počtu malwaru v roce 2011.

Vybrané zákeřné činnosti malwaru

  • monitorování stisknutých kláves nebo obrazovky (keylogger),
  • „odposlouchávání hesel“ (sniffer)
  • odesílání spamu z infikovaného počítače,
  • stahování nebo odesílání souborů z internetu (zátěžování připojení),
  • instalování dalšího škodlivého softwaru,
  • maže nebo upravuje soubory na disku,
  • u připojení k internetu s datovým limitem snižovat zbytečným stahování dat tento limit (dialer),
  • „zadní vrátka“ pro pozdější přístup do PC (backdoor),
  • blokace programů pro odhalování škodlivé softwaru,
  • zatěžování výkonu počítače a jeho součástí.

Phishing

  • podvodná metoda pro získání citlivých dat (přihlášení do elektronického bankovnictví, získání čísla platební karty) od uživatelů prostřednictvím internetu, nejčastěji e-mailu
  • princip: „nahodí a čeká, kdo se chytne“ – emailová žádost o zadání přihlašovacích údajů
  • odhalení: špatná čeština, neznámý odesílatel, skutečný odkaz v emailu není na oficiální stránky banky, skutečná banka nikdy neposílá podobné žádosti

Pharming

  • opět podvodná metoda pro získání citlivých dat, avšak je zákeřnější než phishing
  • princip: napadá službu DNS (Domain Name System) a snaží o přepsání originální IP adresy svoji IP adresou, což znamená přesměrování na falešné stránky (nerozpoznatelné od pravých) po zadání pravé adresy
  • odhalení: používání bezpečnostních programů, obezřetnost (např. pravé stránky mají na začátku adresy většinou https:\\ s podpisovým certifikátem)

Hoax

  • šíření poplašných či nebezpečných zpráv prostřednictvím internetu nebo emailu, většinou neškodných, avšak mohou porušovat zákon (šíření poplašných zpráv),
  • cílem je šířit se na co nejvíce e-mailů (text typu: "Pošlete dalším deseti přatelům...")
  • odhalení: v emailu se objevuje text "pošlete dál...", navštívit server hoax.cz, kde lze najít velkou databázi již známých hoaxů

Spam

  • nevyžádáné reklamní sdělení šířené elektronickou poštou pomocí automatických internetových robotů (odesilatel je vymyšlený neexistující email)
  • ochrana: používání antispamových filtrů, nezveřejňovat svůj email v digitální podobě :-) (dnes však nereálné)

Ochrana před malwarem

  1. Používat legální software (žádné keygeny, cracky, warezy, atd.)
  2. Pravidelná aktualizace softwaru (nejen operačního systému).
  3. Používání bezpečnostních programů (antivir, antispyware, antispam, firewall).
  4. Neukládat důležitá hesla do počítače.
  5. Nenavštěvovat podezřelé internetové stránky a stahovat podezřelá data.
  6. Neotvírat a neukládat podezřelé přílohy, nereagovat na neznámé emaily.
  7. Pravidelně zálohavat citlivá data na jiná zařízení (externí disky, atd.).

Použité zdroje

Obr. 1: Podíl jednotlivých typů malwaru na celkovém počtu malwaru v roce 2011. [citováno 2012-04-10]. Dostupný pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/File:Malware_statics_2011-03-16-en.svg>.

58.2 Škodlivý software (test)

Otázky10
K dispoziciVždy
Možnost zpětné navigaceOdepřeno
Spustit test

59. Organizace a zálohování dat

22. základní škola Plzeň, Na Dlouhých 49, příspěvková organizace

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Projekt MŠMT ČR EU PENÍZE ŠKOLÁM
Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.2732
Název projektu školy EU Peníze školám
Klíčová aktivita III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Sada č. 1

Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_1ICT9roč_59

Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie

Vzdělávací obor: Informatika

Název: Organizace a zálohování dat

Autor: Mgr. Ondřej Hajduch

Stručná anotace: Popis organizace dat na disku (rozhraní, souborový systém, diskové oddíly, struktura, cesta).

Klíčová slova: soubor, adresář, rozhraní, diskový oddíl, souborový systém, stromová struktura, cesta.

Metodické zhodnocení: Žáci popíší organizaci dat na disku (rozhraní, souborový systém, diskové oddíly, struktura, cesta).

Ověřeno: 20. 9. 2012 (IX.A)

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ondřej Hajduch

59.1 Organizace a zálohování dat (studijní text)

Rozhraní disků

  • rozhraní zajišťuje správnou komunikaci a přenos dat mezi zařízeními (např. mezi pevným diskem a základní deskou, tiskárnou a počítačem, atd.)

Rozhraní interních disků (umístěných uvnitř počítače)

  • PATA (Parallel ATA, paralelní ATA) - starší rozhraní, dnes dosluhuje (maximální přenosová rychlost 133 MB/s)
  • SATA (Serial ATA, sériová ATA) - novější rozhraní (dnes nejběžnější), nabízí vyšší přenosové rychlosti
    • několik rychlostních standardů
      • SATA I (1,5 Gb/s, max. 150 MB/s)
      • SATA II (3,0 Gb/s, max. 300 MB/s)
      • SATA III (6,0 Gb/s, max. 600 MB/s)
  • SAS - (Serial Attached SCSI) - rozhraní podobné SATA (max. 1200 MB/s), využívá se však spíše v serverech

Rozhraní externích disků (umístěných mimo počítač)

  • USB - nejpoužívanější, nejvíce USB 2.0, postupně nastupuje USB 3.0 nebo USB 3.1 (větší rychlosti)
  • FireWire - podobné jako USB, ale moc se nepoužívá
  • eSATA - verze SATA pro externí disky

Rozdílem mezi rozhraním interních zařízení a externích zařízení je, že interní zařízení se připojují pomocí dvou kabelů (datový, napájecí). Externí zařízení se připojuje jedním kabelem, který má část datovou a napájecí.

PATA SATA
Obr. 1: Konektor rozhraní PATA Obr. 2: Konektory rozhraní SATA (vlevo) a eSATA (vpravo).

Diskový oddíl (partition)

  • vyhrazená část úložného média, se kterou lze poté pracovat samostatně (např. formátovat)
  • v angličtině se nazývá partition [čti partišn]
  • každý diskový oddíl se označuje písmenem anglické abecedy
  • nejčastěji se disk rozděluje na systémový oddíl (C:/) a datový oddíl (D:/)
  • na systémový se instaluje operační systém a další software a na datový se ukládají uživatelské soubory (fotografie, videa, hudba, dokumenty, atd.)
  • výhodou je, že v případě kolize systému lze jednoduše přeinstalovat systém, přitom uživatelské soubory zůstanou zachovány

Souborový systém

  • každý operační systém ukládá data na disk v tzv. souborovém systému,
  • je to způsob organizace dat ve formě souborů a adresářů tak, aby k nim bylo možné snadno přistupovat,
  • souborový systém určuje např. maximální velikost disku či oddílu, maximální velikost souboru, maximální délku názvu souboru či možnosti přístupových práv k souborům,
  • bohužel ne všechny operační systémy podporují všechny typy souborových systémů (ztěžuje vzájemný přenos souborů),

Nejpoužívanější souborové systémy

  • FAT16 - používaný systémy DOS a prvními verzemi Windows, velmi omezený,
  • FAT32 - používaný nejprve systémy Windows (95 až 2000), dnes využíváný u USB flash disků, univerzální (podpora Windows, Linux i macOS) ale maximální velikost souboru 4 GB a maximální velikost oddílu 8 TB,
  • NTFS - používaný systémy Windows NT (XP, Vista, 7, 8, 10), prakticky žádné omezení u velikosti souborů a disků i v délce názvu souboru, ale není podporován v macOS či Linux,
  • exFAT - používaný novými verzemi systémů Windows, macOS i Linux (spojení výhod NTFS a FAT32), není ještě na rozšířený
  • HFS+ - používaný výhradně systémy macOS pro Apple PC
  • ext2, ext3, ext4 - používaný výhradně systémy Linux

Soubor

  • ucelená část počítačových dat, která je uložena na disku a má svůj název, velikost a atributy

Název souboru

  • skládá se ze dvou částí, které jsou odděleny tečkou:
    • jméno souboru - libovolný text o maximální délce 256 znaků (Windows) nebo 8 znaků (DOS)
    • přípona souboru - určuje typ souboru (většinou má 3 nebo 4 znaky)
  • v názvu souboru se nesmí objevit tyto znaky: / \ : ? * " < > |

Velikost souboru

  • velikost souboru se udává v bajtech (B)
  • u velkých souborů se využívá předpon (kilobajt - kB, megabajt - MB, gigabajt - GB, terabajt - TB, petabajt - PB)
  • podle mezinárodní soustavy jednotek SI jsou vztahy mezi předponami vždy "1000" (1 kB = 1000 B, 1 MB = 1000 kB, 1 GB = 1000 MB, atd.)
  • počítače však pracují ve dvojkové soustavě (mocniny čísla 2), nikoliv v desítkové, kterou používá soustava jednotek SI (mocniny čísla 10)
  • tím vzniká problém, protože nejbližší číslo k 1000 (103) ve dvojkové soustavě je 210, což se však rovná 1024
  • to má za následek menší skutečnou kapacitu datových médií (např. na pevný disk označen kapacitou 500 GB se ve skutečnosti uloží asi jen 477 GB dat)
    • jinými slovy na 1 GB dat není spotřebováno přesně 1 000 000 000 bajtů, ale 1 073 741 824 bajtů (1 GB x 1024 = 1 024 MB x 1024 = 1 048 576 kB x 1024 = 1 073 741 824 B)

Atributy souboru

  • určují specifické vlastnosti souboru, které využívá operační systém
    • pouze pro čtení - tento atribut, zabrání uložení změn v souboru, změny lze uložit jen v kopii souboru
    • skrytý - tento atribut nezobrazí soubor v adresáři, ale fyzicky je stále uložen (pokud je v systému nastaveno "Nezobrazovat skryté a systémové soubory")
    • datum vytvoření a datum úpravy

Typy souborů podle přípon

Systémové soubory

  • EXE, BAT, COM - spustitelné programy,
  • SYS, INF, INI, DLL, DAT - systémové soubory programů (raději nemazat).

Soubory textových editorů

  • TXT - prostý text bez formátu (využívá ho Poznámkový blok ve Windows),
  • RTF - nabízí jednoduchý formát (využívá ho WordPad ve Windows),
  • DOC, DOCX - dokument MS Word,
  • DOT, DOTX - šablona MS Word,
  • ODT - dokument OpenOffice nebo LibreOffice,
  • OTT - šablona OpenOffice nebo LibreOffice.
  • PDF - formát Adobe Reader či Adobe Acrobat

Soubory tabulkových procesorů

  • XLS, XLSX - sešit MS Excel,
  • ODS - sešit OpenOffice nebo LibreOffice.

Soubory prezentačních editorů

  • PPT, PPTX - prezentace MS PowerPoint,
  • PPS, PPSX - předvádění MS PowerPoint,
  • POT, POTX - šablona MS PowerPoint,
  • ODP - prezentace OpenOffice nebo LibreOffice.

Databázové soubory

  • DB, DBF - univerzální databázový soubor,
  • ODB - databáze OpenOffice nebo LibreOffice,
  • MDB, ACCDB - databáze MS Access.

Multimediální soubory

  • rastrové obrázky: JPG, GIF, PNG, TIF, BMP, ICO, PSD (Photoshop),
  • vektorové obrázky: CDR (Corel), AI, EPS (Adobe), ODG (OpenOffice), ZMF (Zoner), WMF (Microsoft), FLA (Flash)
  • hudební formáty: MP3, WMA, AAC, WAV, OGG, M4A, F4A
  • video formáty: AVI, MPG, WMV, MP4, ASF, MKV, MOV, 3GP, FLV, F4V

Další typy souborů

  • soubory webových stránek: HTM, HTML, CSS, JS, PHP
  • souborové obrazy optických disků: ISO, NRG, CUE, IMG
  • komprimované soubory: ZIP, RAR, 7Z, CAB

Adresář - Složka

  • pro lepší uspořádání souborů existují adresáře (systém Windows používá pojem "složka", ale je to totéž)
  • každý adresář může obsahovat libovolné podadresáře a libovolné soubory
  • v adresáři však nesmí být dva podadresáře nebo dva soubory se stejným názvem

Kořenový adresář

  • je adresář, který je nadřazený všem ostatním adresářům (nemůže být podadresářem jiného)
  • většinou odpovídá disku nebo oddílu a označuje se obráceným lomítkem \

Cesta k souborům a adresářům

  • ke každému souboru nebo adresáři vede přímá unikátní cesta
  • cesta se zapisuje postupně a odděluje se obráceným lomítkem \
  • příklad: D:\Texty\Dopisy\zadost.doc (tzn., že na disku D v adresáři Texty a v podadresáři Dopisy se nachází soubor, který se jmenuje zadost.doc)

Stromová struktura

  • přehledné grafické znázornění struktury adresářů a souborů na disku či oddílu

Stromová struktura

Obr. 3: Stromová struktura disku C.

Zálohování dat

V dnešní době je životně důležité mít citlivá nebo nenahraditelná data zálohována. Způsobů a druhů zálohování je celá řada.

Základní druhy záloh

Úplná (Plná)

  • Nejzákladnější typ zálohy, kdy se zálohují veškerá vybraná data nezávisle na jiných starších typech záloh stejných dat
  • Nejtypičtější využití je pro zálohování systémového disku v počítači (operační systém, aplikace a programy), vytváří tzv. obraz disku (image)

Rozdílová (Diferenciální)

  • Vychází z úplné zálohy, kdy tento typ zálohy zálohuje jen nově vytvořené nebo změněné soubory od poslední úplné zálohy
  • Výhodou je, že tato záloha má menší výslednou velikost (zálohují se jen nové nebo změněné soubory), tudíž i proces zálohování je rychlejší
  • Nevýhodou je že další rozdílová záloha obsahuje v sobě soubory z předchozí rozdílové zálohy (výsledná velikost se postupně zvětšuje)
  • Při procesu obnovy se nejprve obnovují data z poslední úplné zálohy a poté se data přepíšou z vybrané rozdílové zálohy (pro obnovuje je potřeba dvou souborů: poslední úplná záloha + poslední rozdílová záloha)

Přírůstková (Inkrementální)

  • Vychází z úplné zálohy, kdy tento typ zálohy zálohuje na rozdíl od diferenciální jen nově vytvořené nebo změněné soubory od poslední přírůstkové zálohy
  • Výhodou je, že tato záloha má malou výslednou velikost stejně jako rozdílová, ale následující přírůstkové zálohy již v sobě neobsahují předešlé zálohy
  • Nevýhodou je, že při obnovování dat musíte mít k dispozici poslední úplnou zálohu a všechny přírůstkové zálohy provedené od posledního úplného zálohování, což prodlužuje dobu obnovy (hrozí i větší pravděpodobnost chyby nebo poškození dat)

Pravidla zálohování dat

  1. Zálohujte pravidelně (měsíčně – úplná, týdně – rozdílová, denně – přírůstková). Využijte automatických záloh.
  2. Zálohujte jen důležitá a protříděná data, popřípadě celý operační systém (zálohování stažených dat z internetu není potřeba).
  3. Nezálohujte data na stejné médium. Ukládejte nejlépe na externí pevné disky, USB flash disky, CD nebo DVD.
  4. Média se zálohami skladujte na jiných místech (externí disk se zálohou položený vedle počítače se nevyplatí – požár, krádež atd.).
  5. Důležité zálohy opatřete heslem pro obnovu.
  6. Popisujte zálohy (co obsahují, kdy byly pořízeny).

Pravidlo zálohování 3-2-1

  • Je nadčasové pravidlo, které řeší základní přístup k zálohování citlivých a nehraditelných dat:
    • Mít alespoň tři kopie svých dat
    • Ukládat kopie na dvě různá média (externí disk, DVD, cloud, aj.)
    • Mít jednu zálohu mimo své bydliště či pracoviště (pro případ požáru nebo krádeže)

Použité zdroje

Obr. 1: Konektor rozhraní PATA. [cit. 2012-07-10]. Dostupné pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Ata_20070127_002.jpg>.
Obr. 2: Konektory rozhraní SATA (vlevo) a eSATA (vpravo). [cit. 2012-07-10]. Dostupné pod licencí Wikipedia Commons na WWW:
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:SATA2_und_eSATA-Stecker.jpg>.
Obr. 3: Stromová struktura. Informatika a výpočetní technika [online]. 2012. [cit. 2012-07-10]. Dostupné na WWW:
<http://lekceict.phorum.cz/obr/zakladyprace/stromovastruktura.png>.

59.2 Organizace dat na disku (test)

Otázky10
K dispoziciVždy
Možnost zpětné navigaceOdepřeno
Spustit test

60. Historie počítačů

22. základní škola Plzeň, Na Dlouhých 49, příspěvková organizace

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Projekt MŠMT ČR EU PENÍZE ŠKOLÁM
Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.2732
Název projektu školy EU Peníze školám
Klíčová aktivita III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Sada č. 1

Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_1ICT9roč_60

Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie

Vzdělávací obor: Informatika

Název: Historie počítačů

Autor: Mgr. Ondřej Hajduch

Stručná anotace: Stručný popis historie počítačů.

Klíčová slova: Nultá generace, První generace, Druhá generace, Třetí generace, Čtvrtá generace.

Metodické zhodnocení: Žáci popíší stručnou historii počítačů.

Odpilotováno: 24. 9. 2012 (IX.A)

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ondřej Hajduch

60.1 Historie počítačů (studijní text)

Předchůdci počítačů

Abakus

  • první mechanické počítadlo připomínající dnešní dětská počítadla
  • vznik asi přes 5000 lety v Malé Asii, následné rozšíření do Číny nebo Řecka a Říma

abakus

Obr. 1: Rekonstrukce římského abaku.

Logaritmické pravítko

  • nástroj umožňující převést násobení a dělení na scítání a odčítání
  • vynálezce angličan John Napier (1614)

Mechanické kalkulátory

  • předchůdci dnešních kalkulaček, umožňovali základní početní operace včetně druhé odmocniny
  • průkopníky v této oblasti byli francouz Blaise Pascal (1642) či němec Gottfried Wilhelm von Leibniz (1694)
  • Thomas de Colmar - první hromadně vyrábené kalkulátrory nazvané Arithmometr (1820)

arithmometr

Obr. 2: Arithmometr z roku 1887.

Analytický stroj

  • anglický matematik Charles Babbage plánoval v 19. století vytvořit stroj, který by umožnil řešit složité výpočty
  • mělo se jednat o mechanický stroj poháněný parou, který obsahoval tzv. "sklad" (dnes paměť) a "mlýnici" (dnes procesor)
  • stroj však nebyl nikdy zcela dokončen

Za počátek vývoje dnešní počítačů jsou považována 30. léta 20. století

Nultá generace (1930 - 1945)

  • vývoj tzv. nulté generace počítačů byl umocněn začátkem druhé světové války
  • hlavními součástkami byly reléové obvody
  • počítače byl obrovské, vážily několik tun a jejich rychlost byla několik operací za sekundu
  • jako vstupní datové médium se používaly děrné pásky nebo děrně štítky
  • výstup byl v podobě automatizovaných psacích strojů či dálnopisů
  • 1939 - vzniká firma Hewlett-Packard (dnes HP)

Z1, Z2 a Z3 (Německo)

  • konstruktéry byli němečtí inženýři Konrad Zuse a Helmut Schreyr
  • Z1 z roku 1936 je považán za první svého druhu, následoval Z2 (1938)
  • nejvýkonnější byl Z3 (1939) a sloužil pro výpočty drah balistických raket V2
  • po náletu spojeneckých letadel v roce 1944 byl zničen

z3

Obr. 3: Replika počítače Z3

Colossus (Velká Británie)

  • byl zkonstruován v anglickém Bletchley Parku v roce 1944
  • sloužil k dešifrování tajných německých depeší z přístroje Enigma
  • po válce byl rozebrán a zničen

Mark I a Mark II (USA)

  • byly postaveny na Harvardské univerzitě, autorem byl Howard Hathaway Aiken a financován byl nově vzniklou firmou IBM
  • byl využíván americkým námořnictvem pro výpočet balistických tabulek
  • Mark II fungoval i několik let pro druhé světové válce

mark1

Obr. 4: Pravá strana počítače Mark I.

První generace (1945 - 1951)

  • první generace byla charakteristická použití elektronkových obvodů, méně již relé
  • stále byly velké, několik tun těžké, energeticky náročné a nespolehlivé
  • jako datová média se stále používaly děrné pásky, avšak již dokázely zpracovat stovky operací za sekundu

Obr. 5: Elektronkový obvod.

ENIAC, MANIAC a UNIVAC

  • byly americké počítače, které svým principem fungovaly stejně jako dnešní počítače
  • ENIAC měl původně sloužit pro výpočet balistických střel, ale válka skončila dříve než byl dokončen
  • vylepšená verze ENIACu byl MANIAC, který posloužil pro výpočty při konstrukci atomových bomb v Los Alamos
  • UNIVAC byl první sériově výráběny počítač (sloužil například pro scítání lidu, nebo volební odhady)

eniac

univac
Obr. 6: Počítač ENIAC. Obr. 7: Počítač UNIVAC.

Druhá generace (1951 - 1965)

  • v druhé generaci byly elektronky nahrazeny křemíkovými tranzistory, které umožnily zvyšit rychlost, spolehlivost a zmenšit rozměry a energetickou náročnost (zpracovály již několik tisíc operací za sekundu)
  • objevují se také první operační systémy, programovací jazyky
  • jako datové médium se začaly používat magnetické pásky
  • počítače začínaly též pronikat do komerční sféry
  • TRADIC - byl sériově výraběný počítač s tranzistory (firma Bell Labs)
  • nejúspěšnějšími byly modely firmy IBM
  • firma IBM představuje první jehličkovou tiskárnu (1957)
  • 1957 - v Praze byl kolektivem docenta Antonína Svobody spuštěn první československý reléový počítač SAPO (SAmočinný POčítač)
  • v roce 1964 je vynalezena první počítačová myš (Douglas Engelbart)
ibm1401
Obr. 8: Počítač IBM 1401.

Třetí generace (1965 - 1980)

  • třetí generace je typická nahrazením samotných tranzistorů tzv. integrovanými obvody (zabudování velkého množství tranzisorů do jednoho čipu)
  • důsledkem bylo významné změnšení velikosti počítače a zvýšení rychlosti (desetitisíce operací za sekundu)
  • zavádí se podpora pro multitasking (víceúlohovost)
  • nejznámějšími typy počítačů byly IBM System 360 nebo Cray-1
  • v roce 1967 se objevuje první disketa (firma IBM) a první kapesní kalkulačka (firma Texas Instrument)
  • o objevem LED diod se začínají prosazovat zobrazovací displeje
  • vznikají firmy Intel (1968) nebo AMD (dnes přední výrobci procesorů)
  • 1969 - první komerční operační systém UNIX a též je spuštěna první verze počítačové sítě ARPAnet
  • 1971 - poslán první email
  • vzniká firma Atari (1972) a vydává první počítačovu hru Pong
  • je založena firma Microsoft (1975) a Apple (1976)
ibm360 cray1
Obr. 9: Počítač IBM System 360. Obr. 10: Počítač Cray-1.

Čtvrtá generace (1980 - dodnes)

  • čtvrtou generaci vymezuje vývoj mikroprocesorů (integrace velkého množství integrovaných obvodů do jednoho pouzdra)
  • důsledkem je obrovský nárůst rychlosti (desítky miliónů operací za sekundu) a zmenšení hotového počítače do podoby osobního počítače
  • nejúspěšnějším počítačem 80. let byl 8bitový Commodore 64 (přes 20 mil. kusů)
  • objevují se grafická uživatelská rozhraní
  • vývoj pokračuje dodnes stále větším stupněm integrace a nárůstem rychlosti, kapacity, atd.
  • na počátku 80. let se stanovuje standard pro PC - tzv. IBM PC kompatibilní
  • v této době se prosazují i velké firmy dneška, např. Microsoft, Apple, Adobe či Dell
  • 1982 - vynalezen první kompaktní disk CD (firma Philips), nejprve pro hudební průmysl
  • v roce 1984 je představena první laserová tiskárna firmou HP
  • 1985 - první optická mechanika CD pro PC (firmy Sony a Panasonic)

intel4004

Obr. 11: První komerční mikroprocesor Intel 4004.

Obr. 12: Commodore 64 (bez monitoru a disketové jednotky).

Použité zdroje

Obr. 1: Rekonstrukce římského abaku. [citováno: 2015-08-12]. Autor: Mike Cowlishaw (aus der englischen Wikipedia) - Photographer: Mike Cowlishaw (aus der englischen Wikipedia), CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=146646. Dostupné pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://en.wikipedia.org/wiki/Abacus#/media/File:RomanAbacusRecon.jpg>.
Obr. 2: Arithmometr z roku 1887. [citováno: 2015-08-12]. Autor: Ezrdr – Vlastní dílo, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=7228708. Dostupné pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/Arithmometr#/media/File:Arithmometre.jpg>.
Obr. 3: Replika počítače Z3. [citováno: 2015-08-12]. Autor: Venusianer at the German language Wikipedia, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=3632073. Dostupné pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://en.wikipedia.org/wiki/History_of_computing_hardware#/media/File:Z3_Deutsches_Museum.JPG>.
Obr. 4: Pravá strana počítače Mark I. [citováno: 2015-08-12]. Autor: CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=601387. Dostupné pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/Dějiny_poč%C3%ADtačů#/media/File:Harvard_Mark_I_Computer_-_Right_Segment.JPG>.
Obr. 5: Elektronka. [citováno: 2015-08-12]. Autor: ScAvenger – Vlastní dílo, GFDL, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=3093426. Dostupné pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/Elektronka#/media/File:Dubulttriode_darbiibaa.jpg>.
Obr. 6: Počítač ENIAC. [citováno: 2015-08-12]. Autor: neznámý – U.S. Army Photo, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=55124. Dostupné pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/ENIAC#/media/File:Eniac.jpg>.
Obr. 7: Počítač UNIVAC. [citováno: 2015-08-12]. Autor: Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2491670. Dostupné pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://en.wikipedia.org/wiki/UNIVAC_I#/media/File:UNIVAC-I-BRL61-0977.jpg>.
Obr. 8: Počítač IBM 1401. [citováno: 2015-08-12]. Autor: Gobierno de los Estados Unidos - http://ed-thelen.org/comp-hist/BRL61-ibm1401.html#IBM-1401, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=14072416. Dostupné pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://en.wikipedia.org/wiki/IBM_1400_series#/media/File:BRL61-IBM_1401.jpg>.
Obr. 9: Počítač IBM System 360. [citováno: 2015-08-12]. Autor: Ben Franske - DM IBM S360.jpg on en.wiki, CC BY 2.5, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1189162. Dostupné pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://en.wikipedia.org/wiki/IBM_System/360#/media/File:DM_IBM_S360.jpg>.
Obr. 10: Počítač Cray-1. [citováno: 2015-08-12]. Autor: Clemens PFEIFFER - Own work, CC BY 2.5, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1441453. Dostupné pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://en.wikipedia.org/wiki/Cray-1#/media/File:Cray-1-deutsches-museum.jpg>.
Obr. 11: První komerční mikroprocesor Intel 4004. [citováno: 2015-08-12]. Autor: LucaDetomi at it.wikipedia - Transfered from it.wikipedia, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=858670. Dostupné pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://en.wikipedia.org/wiki/Microprocessor#/media/File:Intel_4004.jpg>.
Obr. 12: Commodore 64 (bez monitoru a disketové jednotky). [citováno: 2017-08-27]. Autor: Bill Bertram – Self-published work by Bill Bertram, CC BY-SA 2.5, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=180885. Dostupné pod licencí Wikipedia Commons na WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/Commodore_64#/media/File:Commodore64.jpg>.

60.2 Historie počítačů (test)

Otázky10
K dispoziciVždy
Možnost zpětné navigaceOdepřeno
Spustit test