Rozhraní disků
- rozhraní zajišťuje správnou komunikaci a přenos dat mezi zařízeními (např. mezi pevným diskem a základní deskou, tiskárnou a počítačem, atd.)
Rozhraní interních disků (umístěných uvnitř počítače)
- PATA (Parallel ATA, paralelní ATA) - starší rozhraní, dnes dosluhuje (maximální přenosová rychlost 133 MB/s)
- SATA (Serial ATA, sériová ATA) - novější rozhraní (dnes nejběžnější), nabízí vyšší přenosové rychlosti
- několik rychlostních standardů
- SATA I (1,5 Gb/s, max. 150 MB/s)
- SATA II (3,0 Gb/s, max. 300 MB/s)
- SATA III (6,0 Gb/s, max. 600 MB/s)
- několik rychlostních standardů
- SAS - (Serial Attached SCSI) - rozhraní podobné SATA (max. 1200 MB/s), využívá se však spíše v serverech
Rozhraní externích disků (umístěných mimo počítač)
- USB - nejpoužívanější, nejvíce USB 2.0, postupně nastupuje USB 3.0 nebo USB 3.1 (větší rychlosti)
- FireWire - podobné jako USB, ale moc se nepoužívá
- eSATA - verze SATA pro externí disky
Rozdílem mezi rozhraním interních zařízení a externích zařízení je, že interní zařízení se připojují pomocí dvou kabelů (datový, napájecí). Externí zařízení se připojuje jedním kabelem, který má část datovou a napájecí.
![]() |
![]() |
Obr. 1: Konektor rozhraní PATA | Obr. 2: Konektory rozhraní SATA (vlevo) a eSATA (vpravo). |
Diskový oddíl (partition)
- vyhrazená část úložného média, se kterou lze poté pracovat samostatně (např. formátovat)
- v angličtině se nazývá partition [čti partišn]
- každý diskový oddíl se označuje písmenem anglické abecedy
- nejčastěji se disk rozděluje na systémový oddíl (C:/) a datový oddíl (D:/)
- na systémový se instaluje operační systém a další software a na datový se ukládají uživatelské soubory (fotografie, videa, hudba, dokumenty, atd.)
- výhodou je, že v případě kolize systému lze jednoduše přeinstalovat systém, přitom uživatelské soubory zůstanou zachovány
Souborový systém
- každý operační systém ukládá data na disk v tzv. souborovém systému,
- je to způsob organizace dat ve formě souborů a adresářů tak, aby k nim bylo možné snadno přistupovat,
- souborový systém určuje např. maximální velikost disku či oddílu, maximální velikost souboru, maximální délku názvu souboru či možnosti přístupových práv k souborům,
- bohužel ne všechny operační systémy podporují všechny typy souborových systémů (ztěžuje vzájemný přenos souborů),
Nejpoužívanější souborové systémy
- FAT16 - používaný systémy DOS a prvními verzemi Windows, velmi omezený,
- FAT32 - používaný nejprve systémy Windows (95 až 2000), dnes využíváný u USB flash disků, univerzální (podpora Windows, Linux i macOS) ale maximální velikost souboru 4 GB a maximální velikost oddílu 8 TB,
- NTFS - používaný systémy Windows NT (XP, Vista, 7, 8, 10), prakticky žádné omezení u velikosti souborů a disků i v délce názvu souboru, ale není podporován v macOS či Linux,
- exFAT - používaný novými verzemi systémů Windows, macOS i Linux (spojení výhod NTFS a FAT32), není ještě na rozšířený
- HFS+ - používaný výhradně systémy macOS pro Apple PC
- ext2, ext3, ext4 - používaný výhradně systémy Linux
Soubor
- ucelená část počítačových dat, která je uložena na disku a má svůj název, velikost a atributy
Název souboru
- skládá se ze dvou částí, které jsou odděleny tečkou:
- jméno souboru - libovolný text o maximální délce 256 znaků (Windows) nebo 8 znaků (DOS)
- přípona souboru - určuje typ souboru (většinou má 3 nebo 4 znaky)
- v názvu souboru se nesmí objevit tyto znaky: / \ : ? * " < > |
Velikost souboru
- velikost souboru se udává v bajtech (B)
- u velkých souborů se využívá předpon (kilobajt - kB, megabajt - MB, gigabajt - GB, terabajt - TB, petabajt - PB)
- podle mezinárodní soustavy jednotek SI jsou vztahy mezi předponami vždy "1000" (1 kB = 1000 B, 1 MB = 1000 kB, 1 GB = 1000 MB, atd.)
- počítače však pracují ve dvojkové soustavě (mocniny čísla 2), nikoliv v desítkové, kterou používá soustava jednotek SI (mocniny čísla 10)
- tím vzniká problém, protože nejbližší číslo k 1000 (103) ve dvojkové soustavě je 210, což se však rovná 1024
- to má za následek menší skutečnou kapacitu datových médií (např. na pevný disk označen kapacitou 500 GB se ve skutečnosti uloží asi jen 477 GB dat)
- jinými slovy na 1 GB dat není spotřebováno přesně 1 000 000 000 bajtů, ale 1 073 741 824 bajtů (1 GB x 1024 = 1 024 MB x 1024 = 1 048 576 kB x 1024 = 1 073 741 824 B)
Atributy souboru
- určují specifické vlastnosti souboru, které využívá operační systém
- pouze pro čtení - tento atribut, zabrání uložení změn v souboru, změny lze uložit jen v kopii souboru
- skrytý - tento atribut nezobrazí soubor v adresáři, ale fyzicky je stále uložen (pokud je v systému nastaveno "Nezobrazovat skryté a systémové soubory")
- datum vytvoření a datum úpravy
Typy souborů podle přípon
Systémové soubory
- EXE, BAT, COM - spustitelné programy,
- SYS, INF, INI, DLL, DAT - systémové soubory programů (raději nemazat).
Soubory textových editorů
- TXT - prostý text bez formátu (využívá ho Poznámkový blok ve Windows),
- RTF - nabízí jednoduchý formát (využívá ho WordPad ve Windows),
- DOC, DOCX - dokument MS Word,
- DOT, DOTX - šablona MS Word,
- ODT - dokument OpenOffice nebo LibreOffice,
- OTT - šablona OpenOffice nebo LibreOffice.
- PDF - formát Adobe Reader či Adobe Acrobat
Soubory tabulkových procesorů
- XLS, XLSX - sešit MS Excel,
- ODS - sešit OpenOffice nebo LibreOffice.
Soubory prezentačních editorů
- PPT, PPTX - prezentace MS PowerPoint,
- PPS, PPSX - předvádění MS PowerPoint,
- POT, POTX - šablona MS PowerPoint,
- ODP - prezentace OpenOffice nebo LibreOffice.
Databázové soubory
- DB, DBF - univerzální databázový soubor,
- ODB - databáze OpenOffice nebo LibreOffice,
- MDB, ACCDB - databáze MS Access.
Multimediální soubory
- rastrové obrázky: JPG, GIF, PNG, TIF, BMP, ICO, PSD (Photoshop),
- vektorové obrázky: CDR (Corel), AI, EPS (Adobe), ODG (OpenOffice), ZMF (Zoner), WMF (Microsoft), FLA (Flash)
- hudební formáty: MP3, WMA, AAC, WAV, OGG, M4A, F4A
- video formáty: AVI, MPG, WMV, MP4, ASF, MKV, MOV, 3GP, FLV, F4V
Další typy souborů
- soubory webových stránek: HTM, HTML, CSS, JS, PHP
- souborové obrazy optických disků: ISO, NRG, CUE, IMG
- komprimované soubory: ZIP, RAR, 7Z, CAB
Adresář - Složka
- pro lepší uspořádání souborů existují adresáře (systém Windows používá pojem "složka", ale je to totéž)
- každý adresář může obsahovat libovolné podadresáře a libovolné soubory
- v adresáři však nesmí být dva podadresáře nebo dva soubory se stejným názvem
Kořenový adresář
- je adresář, který je nadřazený všem ostatním adresářům (nemůže být podadresářem jiného)
- většinou odpovídá disku nebo oddílu a označuje se obráceným lomítkem \
Cesta k souborům a adresářům
- ke každému souboru nebo adresáři vede přímá unikátní cesta
- cesta se zapisuje postupně a odděluje se obráceným lomítkem \
- příklad: D:\Texty\Dopisy\zadost.doc (tzn., že na disku D v adresáři Texty a v podadresáři Dopisy se nachází soubor, který se jmenuje zadost.doc)
Stromová struktura
- přehledné grafické znázornění struktury adresářů a souborů na disku či oddílu
Obr. 3: Stromová struktura disku C.
Zálohování dat
V dnešní době je životně důležité mít citlivá nebo nenahraditelná data zálohována. Způsobů a druhů zálohování je celá řada.
Základní druhy záloh
Úplná (Plná)
- Nejzákladnější typ zálohy, kdy se zálohují veškerá vybraná data nezávisle na jiných starších typech záloh stejných dat
- Nejtypičtější využití je pro zálohování systémového disku v počítači (operační systém, aplikace a programy), vytváří tzv. obraz disku (image)
Rozdílová (Diferenciální)
- Vychází z úplné zálohy, kdy tento typ zálohy zálohuje jen nově vytvořené nebo změněné soubory od poslední úplné zálohy
- Výhodou je, že tato záloha má menší výslednou velikost (zálohují se jen nové nebo změněné soubory), tudíž i proces zálohování je rychlejší
- Nevýhodou je že další rozdílová záloha obsahuje v sobě soubory z předchozí rozdílové zálohy (výsledná velikost se postupně zvětšuje)
- Při procesu obnovy se nejprve obnovují data z poslední úplné zálohy a poté se data přepíšou z vybrané rozdílové zálohy (pro obnovuje je potřeba dvou souborů: poslední úplná záloha + poslední rozdílová záloha)
Přírůstková (Inkrementální)
- Vychází z úplné zálohy, kdy tento typ zálohy zálohuje na rozdíl od diferenciální jen nově vytvořené nebo změněné soubory od poslední přírůstkové zálohy
- Výhodou je, že tato záloha má malou výslednou velikost stejně jako rozdílová, ale následující přírůstkové zálohy již v sobě neobsahují předešlé zálohy
- Nevýhodou je, že při obnovování dat musíte mít k dispozici poslední úplnou zálohu a všechny přírůstkové zálohy provedené od posledního úplného zálohování, což prodlužuje dobu obnovy (hrozí i větší pravděpodobnost chyby nebo poškození dat)
Pravidla zálohování dat
- Zálohujte pravidelně (měsíčně – úplná, týdně – rozdílová, denně – přírůstková). Využijte automatických záloh.
- Zálohujte jen důležitá a protříděná data, popřípadě celý operační systém (zálohování stažených dat z internetu není potřeba).
- Nezálohujte data na stejné médium. Ukládejte nejlépe na externí pevné disky, USB flash disky, CD nebo DVD.
- Média se zálohami skladujte na jiných místech (externí disk se zálohou položený vedle počítače se nevyplatí – požár, krádež atd.).
- Důležité zálohy opatřete heslem pro obnovu.
- Popisujte zálohy (co obsahují, kdy byly pořízeny).
Pravidlo zálohování 3-2-1
- Je nadčasové pravidlo, které řeší základní přístup k zálohování citlivých a nehraditelných dat:
- Mít alespoň tři kopie svých dat
- Ukládat kopie na dvě různá média (externí disk, DVD, cloud, aj.)
- Mít jednu zálohu mimo své bydliště či pracoviště (pro případ požáru nebo krádeže)